Nedávno jsem hrál hru Shadow Warrior 2 a napsal jsem na ni i recenzi. Největší změnou je ale právě to, v jak velkém prostoru se nyní bojuje. První díl byl lineární, zatímco druhý je už v otevřeném světě. Tento fakt s sebou přináší kromě několika výhod i nevýhody. A právě na to jsem se rozhodl napsat článek. Ono totiž větší neznamená vždy lepší. Krásně to jde vidět na herní sérii Batman Arkham, které se podívám více na zoubek. Nebudu se tu bavit o dílu s podtitulem Origins, protože je to stejný případ jako City.
Batman Arkham Asylum
Prvnímu dílu jsem vůbec nevěřil. Nelíbilo se mi ztvárnění Jokera, hra ve mě vyvolávala neustále otázky o jejích kvalitách a celkově bych si nikdy netipnul, že tohle bude něco, co se zapíše do herní historie. Ale stalo se. Hra je to naprosto parádní, má vynikající atmosféru, parádní temný příběh, úžasné souboje a skvělé stealth pasáže. Grafika, zvuky, dabing, postavy – vše je tu téměř perfektní.
Hra je to nicméně lineární, i když je pravdou, že nabízí trochu prostoru pro vyblbnutí. Například, že se k cíli lze dostat více způsoby. I tak je to téměř lineární hra a z toho plyne i hlavní negativum. Nemáte tu moc svobody. Nemůžete nikam letět, plnit nějaké další úkoly nebo podobně. Samozřejmě tu je aspoň Riddler a jeho trofeje, které jsou výborným zpestřením a krásnou ukázkou toho, jak zajímavě a kvalitně lze udělat sběratelské předměty.
I přesto všechno ale stále máte pocit, že hra toho mohla nabídnout víc. Když dostanete do rukou kvalitní titul, přejete si, aby byl co nejdelší. Díky své lineárnosti a menšímu množství obsahu byl ale brzy konec a vám tak zbylo maximálně si tuhle hru zahrát na těžší obtížnost nebo se věnovat speciálním mapám.
Batman Arkham City
O pár let později vyšel nástupce prvního dílu a již první pohled na něj značil, že se dočkáme nejen změn v hratelnosti, ale také velikosti našeho „hřiště“. City nabídlo úpravu v soubojích, která byla nutností, jelikož jste již nečelili jen pár nepřátelům, ale bylo jich klidně i více než deset.
Především tu bylo ale takové menší město, které bylo kromě trofejí zaplněno i vedlejšími úkoly. Těch nebylo moc a nebyly ani dlouhé, jenže to vše vynahrazovaly originalitou a tím, že tu víceméně nebyly žádné stejné mise. Jednou jste hledali tajemného muže, pak bojovali proti Kloboučníkovi nebo pátrali po Deadshotovi. Bylo to opravu velmi příjemné osvěžení hratelnosti. Dalo by se říct, že o trochu větší město a více volnosti přispělo k větší atraktivitě titulu. I samotná délka hry se natáhla. Naneštěstí jsou zde ale i zápory.
Hlavním nedostatkem druhého dílu je rozmělnění příběhu. Zatímco v Asylum měl příběh pevnou ruku a vedl vás tak hezky celým titulem až k jeho konci, zde není problém jít dělat něco jiného a přestat se věnovat hlavní dějové lince. V té je nyní několik postav, několik dějových linek a celé to nepůsobí tak uzavřeně, jako první díl. Bohužel kvalita příběhu je o dost horší, než tomu bylo minule.
Jenže ono to nedává smysl ani z logického hlediska. Víte, tohle je problém téměř každé hry v otevřeném světě. Hlavní hrdina musí pospíchat, aby zachránil svět/milovanou osobu/sebe/doplňte si sami, jenže místo toho se pídíte po městě a hledáte tu zatracenou poslední trofej nebo jen tak pro zábavu mlátíte nebohé nepřátele. Zatímco v lineárních hrách prostě máte pocit, že hrozí katastrofa, zde tomu tak není. Není důvod spěchat, protože hra nemá žádný časový limit, kdy by vám po poflakování se po městě najednou sdělila, že je pozdě a prohráli jste. Ono by to ani nedávalo smysl.
I přes tuto otevřenost bylo ale City zábavné. Příběh měl své kvality, i když na ten z Asylum neměl. Atmosféra také utrpěla, jelikož hra nebyla již tak temná. I přes to je ale druhý díl můj nejoblíbenější. A to hlavně kvůli parádnímu vylepšenému systému soubojů.
Batman Arkham Knight
Na závěr trilogie od Rocksteady jsem se těšil. Věděl jsem, že nedopadne špatně, což se… ehm… Třetí díl nabízí ještě větší město. A z tohoto důvodu zde naleznete Batmobil. Bohužel je implementován strašně špatně. Hra vás neustále nutí jej využívat, ať už se jedná o hlavní mise, vedlejší mise nebo sbírání trofejí. Samozřejmě můžete i plachtit vzduchem, ale jde tu o princip.
Jenže i zde jsou problémy a ty poukazují na to, že u her v otevřeném světě nelze mít kvalitní příběh. Hlavní dějová linka je tu skutečně zpočátku zajímavá, pak o ničem, pak zase zajímavá, ale to už je konec. A pokud napíšu, že příběh je právě to, co tuhle hru drží nad vodou, bude jasné, jak na tom je zbytek hry.
Jedním z největších problémů jsou právě ony vedlejší mise. Ty jsou naprosto nenápadité, nudné a co je nejhorší – neustále se opakují dokola. Krásně to jde vidět u Manbata, což je můj oblíbený záporák, který tu slaví premiéru. První úkol spočívá v tom, že na něm máte přistát. Je to efektní podívaná, kdy s pootevřenými ústy sledujete, kam letí a poté jak spolu padáte na zem. Druhý úkol se týká toho, jít do laboratoře jednoho muže. To je také úžasné. Potud jsem byl s touto misí opravdu spokojený a vrněl jsem blahem. To jsem ještě netušil, že zbývají už jen dva úkoly, které jsou ale zcela stejné, jako byl ten první (= přistát na něm, zatímco letí ve vzduchu). Promrhaný potenciál.
Pak tu je Hush, jenž je tu tak extrémně degradován, až jsem tomu nemohl uvěřit. Tahle dějová linka nabízela hromadu možných využití a tvůrci se rozhodli pro tenhle humus. No a kategorií samou o sobě jsou ničení různých stanovišť, kterých bylo až příliš moc. Nebo i min. Prostě klasické úkoly typu: dojeď tam, udělej tohle a opakuj to do zemdlení.
Závěr
Všichni jsme chtěli být Batmanem. Chtěli jsme jezdit Batmobilem, mlátit se s padouchy a zachraňovat nevinné lidi. Jenže ono to nakonec dopadlo špatně. Dostali jsme jen hromadu vaty, která měla uspokojit naše choutky, přitom ale spíše lidi odradila. Otázka, která visí ve vzduchu, tedy zní: Je to dobrá věc, že se tato série přesunula do otevřeného světa? Dovolím si tvrdit, že není. Možná to je tím, že Knight byl uspěchaný, nebylo do něj vloženo moc péče a z toho důvodu má tolik negativ. Na druhou stranu ale mohl jít spíše cestou City a být polootevřený. Nakonec tedy můžu prohlásit, že nejlepší příběh a atmosféru má i stále po letech první díl.
Možná by nebylo na škodu zkusit jiný přístup, rozhodně bych uvítal temnější a uzavřenější díl, kdy by Batman musel využívat pouze pár svých udělátek a celá hra by se obešla klidně i bez soubojů. Prostě by musel být skutečně detektivem a využít svůj důvtip. Kdo ví, třeba se podobné hry někdy dočkám.