Když jsem hledal inspiraci na další článek, mé myšlenky po různých nápadech skončily u mého nejoblíbenějšího žánru takzvaných „Souls“ her. Ať je to můj nejmilovanější Bloodborne, fantastická trilogie Dark souls či nový orientální Nioh, každá z těchto her mi utkvěla v paměti a přirostla k srdci. Přesto pomyslná cestička k mému tlukoucímu zvonu v hrudi nebyla tak jednoduchá.
Mezi hlavní pilíře u tohoto žánru patří jistě velmi těžká obtížnost samotného boje který je třeba si osvojit ale nepomáhá ani absence jakéhokoliv klasického úvodního tutoriálu či známého vedení za ručičku jak je nešťastným trendem většiny dnešních AAA her. Jsou to nekompromisní hry které vám nic nedají zadarmo vyžadující úplnou pozornost, o to ale přirozenější je každá odměna a pokrok který ve hře uskutečníte. Mojí první zkušeností byl Dark souls: prepare to die edition který jsem neúspěšně vzdal během pár odehraných hodin plných bolesti, zničeného ovladače a ztráty posledního zdravého rozumu. O to větší překvapení pro mě hra byla když jsem se k ní po více jak dvou letech vrátil jako vyspělejší jedinec s pevnějšími nervy, odhodlaný čelit mému kostlivci ve skříni.
V této hře a i v dalších výše zmíněných jsem strávil stovky hodin a našel něco mi žádné jiné hry nemohly a nemůžou nabídnout, ten nádherný pocit euforie po úspěšně složeném bossovi, po více jak třech hodinách snažení , litru kávy a vlastního boje jestli už jít spát protože slunce už pomalu začíná svítat, je prostě k nezaplacení. Další velmi zajímavá věc o které se musím zmínit je příběh jednotlivých her jenž bývá vyprávěn jen čistě z dialogu a popisků které se vám odhalí až po velmi důkladném poskládaní celé mozaiky a i tak má spojitosti které navždy zůstanou jen čistě na úrovni teorií.
Jako příklad bych uvedl příběh rytíře Sigmeyera z Katariny, jenž se vydává na cestu poznat dobrodružství a vzrušení, být není absolutně kompetentní jakoukoliv hrozbu vyřešit a tak ho hráč postupně potkává na různých místech ve hře s možností mu pomoci. Jaké je hořké zjištění že pokud mu hráč pomůže na všech místech a ve finále se vzepře přáni Sigmeyera se za vás obětovat, nalezne dobrodruha při konci hry nemrtvého proměněného v Hollow* (důsledek ztráty statečnosti která jediná ho chránila před samotnou nemocí). Staví nás to před otázku: Byla by pro Sigmeyera lepší smrt obětováním se jak si přál nebo ztráta sebe samotného? Tento a spoustu dalších příběhu v těchto hrách naleznete a to s povětšinou trpkým koncem.
Souls hry jsou prostě nekompromisní ale férové RPG hry s epickým soundtrackem a ponurou atmosférou. Série pro hráče se s pevnými nervy a dostatečným volným časem dokonalé dílo pochopit a podřídit se jeho pravidlům. Odměnou vám bude objevení nádherných světu s bohatou temnou minulosti, úžasnými sceneriemi, bytostmi jenž si ani nejzvrácenější mysl nedokáže představit a hlavně pokoření nejen samotné hry ale i poražení vašich vlastních démonů a posílení nervů. A to už za výzvu stojí ne?
* kletba/nemoc způsobující ztrátu lidskosti, proměňující bytosti v nemyslící stvoření bez duše a vnitřního ohně.