Hry z taktovky Obsidian Entertainment pro mne byly vždy příjemným překvapením. Ať už se jednalo o Star Wars: Knights of the Old Republic 2: The Sith Lords, Alpha Protocol či South Park: The Stick of Truth, u všech jsem strávil mnoho hodin, kterých rozhodně nelituji. Byla to vždy řemeslně velmi dobře odvedená práce. A právě tvůrci těchto, troufám si říct herních skvostů, nyní přicházejí se hrou Grounded, kterou lze beze strachu zařadit do survival žánru. Přiznám se, že tomuto typu her jsem nikdy příliš neholdoval. Naposledy jsem hrál Conan Exiles, ve kterém, pokud jste se při tvorbě postavy nechali unést, bylo možné máchat nejen kyjem, nýbrž i pyjem. Tak či tak mi survival žánr příliš neříkal.
Když jsem ale nedávno zhlédl velmi vtipně laděný trailer na Grounded, hra mne ihned zaujala. Připočtěme k tomu aktivní Xbox Game Pass pro PC a není dvakrát nad čím přemýšlet. Spolu s kolegou Ondřejem Partlem a kamarádem Johnym, kterého si můžete pamatovat z Trampot farmářského dua, jsme se společně vydali vstříc dobrodružství v originálním prostředí zahrady, která, ač se na první pohled jeví jako malebná oáza klidu, skrývá mnoho děsu, tajemství a adrenalinových zážitků.
Ne za každým dobrodružstvím je nutné jíti daleko
Zasazení hry je pro mne asi ten největší „tahoun“. Okamžitě jsem si vzpomněl na filmy typu Pidilidi či Honey, I Shrunk the Kids. Pokud se totiž nacházíte v kůži jednoho z teenagerů, které si při startu hry můžete zvolit, tak mi věřte, že se nebude jednat o žádnou procházku růžovým sadem. Příběh hry není zatím nikterak rozvinutý. Jedná se o preview verzi, jinými slovy – early access. Vše nicméně napovídá tomu, že se naši hrdinové ocitli v prekérní situaci, která zapříčinila jejich několikanásobné zmenšení a jejímž důvodem je s největší pravděpodobností nějaký prapodivný vědecký experiment. Při hraní jsem si díky prostředí často vybavil oba díly Unravel.
Lokace jsou přes den nádherné a prosluněné, v noci pak tajemné a strašidelné. Doufám, že tvůrci v budoucnu zapracují i na systému proměnlivého počasí, který by titulu dodal další rozměr. Například takový déšť a blesky, na chvíli odhalující opodál číhajícího pavouka (o těch později), by razantně posunuly adrenalinovou složku hry. Prostředí je sice víceméně stejné, ale rozhodně se rychle neokouká. Za to můžeme vděčit premise hry. Zatímco jsme jako hráči malí, vše ostatní je obrovské. Je jedno, jestli se jedná o pampelišku, plechovku, krabici od džusu, mravence, berušky, kapky rosy či PAVOUKY. Osobně se divím, že je tento nápad využíván ve videoherním průmyslu tak zřídka. Vybavím si například sérii strategických her s vojáčky – Army Men a módy do starších dílu Call of Duty, ale více mne toho nenapadá…
Snaha přežít je stále stejná
Pokud se budeme bavit o mechanikách survival žánru, nenajdeme v Grounded žádné zásadní inovace. Vše zůstává při starém a já se domnívám, že to není vůbec na škodu. Proč měnit něco, co již roky funguje? Řešit tedy budeme tři základní ukazatele, které jíž tak dobře známe. Hlad, výdrž a žízeň. Jelikož se stále jedná o early access titul, nejsem si jistý, co je v souladu s tímto systémem ve hře záměrně, a co spadá do kategorie chyb a bugů. Ani Ondřej, ani já, ani Johny jsme na nedostatek vody a jídla samovolně nezemřeli, což se nám zdálo poněkud zvláštní. Ano, pokud jste vyprahlí a kručí vám v žaludku, zmenší se vám množství zdraví a jste tak snadnou kořistí pro všemožnou havěť. Jinými slovy – „jdete na ránu“. Sám jsem zvědav, jak to bude v „ostré“ verzi fungovat. Jídlo je relativně dostupné. Můžete sbírat houbičky, lovit larvy a další malé škůdce. Pokud si postavíte rošt na opékání, výsledný produkt vám dodá daleko více živin než neopracovaná surovina.
Horší je to ale s vodou. Pokud se napijete z kaluže, váš avatar vám poděkuje upřímným říhnutím a sníží se mu ukazatel sytosti. Nejlepší volbou je tak sbírání rosy, a to časně po ránu. I tak rozhodně není kýžená tekutina na každém rohu. Při průzkumu relativně rozsáhlé mapy, narazíte občas na nějakou tu krabici od džusu či Fruko. Pouhá kapka vám pak dodá znatelné množství energie. Pivo jsme při bádání mezi listy šťovíku bohužel nenašli. Nechci si ale ani představovat, co by to s našimi postavami udělalo.
Velmi podobný je pak i systém stavby a vybavení. Postupem času se dostáváte ke stále lepším surovinám, které lze vkládat do výzkumného zařízení. Díky tomu se vám odemykají nové recepty. Ze začátku tak zkoumáte okolí oděni pouze do brnění z listů, ale pokud si troufnete a potlučete pár mravenců (za což mi Ondřej i Johny neustále nadávali, místo aby mi pomohli), můžete si vyrobit oděv, díky kterému unesete více stavebního materiálu (líbil se mi odkaz na sílu mravenců v reálné přírodě). Postupem času tak získáváte možnost vyrábět lepší zbraně (sekera, luk, palice, palcáty atd.) a armor s různými vlastnostmi a setovými bonusy. Podle všeho je nejlepší brnění z berušek, ale k jeho výrobě nám chybělo vyzkoumat ještě několik surovin a následujících receptů. Já sám jsem se spokojil s ošacením z žaludů. Ano, vypadal jsem jako Dubínek, ze kterého mám i po mnoha letech noční můry, ale za zvýšení úrovně životů to stálo…
Stavba základny je přesně taková, jakou hráči survival žánru očekávají. Kácíte, kutáte a sbíráte suroviny. Následně svůj tábor ohradíte zdí, aby na vás nepřátelé nemohli – mravenčí útoky byly na „nočním“ pořádku a nejednou nám zničili stan či rošt na opékání ulovených hmyzáků. Nikterak valnou osadu se nám postavit nepodařilo. Že, Ondřeji? Jsem rád, že nestuduješ architekturu a já nejsem stavbyvedoucím, protože naše dítko bylo něco mezi dadaisticky laděnou kůlnou a snahou o Kaplického „Chobotnici.“ Postavit lze samozřejmě pořádnou pevnost, jen jsme prostě tzv. „lopaty“…
Pavouci
Ano. Pavouci si skutečně zaslouží samostatný odstavec. Dlouho jsem u hry neměl husí kůži. Natož u takové, která má na první pohled líbivé a kouzelné grafické zpracování, díky kterému se Grounded může jevit jako vhodný dárek pro odrostlejší děti. Ne. Ne, ne, ne. Musím se vám svěřit, že trpím arachnofobií – strachem z pavouků, ale na základě reakcí Ondřeje, který se utkal s jistým osminohým kámošem ve hře Hunt Showdown a Johnyho, který při setkání s pavouky v Grounded pištěl jako smyslů zbavený (stejně jako já), se domnívám, že se z jednoho z nich brzy arachnofob stane také. Možná právě proto autoři do hry přidali možnost, díky které za pomoci posuvníku z pavouků uděláte o něco méně děsivé protivníky. Posuvník má několik úrovní a pokud jej využijete naplno, z děsivého predátora se stane cosi jako vznášející se ovečka. Omylem by ale bylo předpokládat, že budou útoky méně smrtelné. Změna se týká pouze vizuálu a je vázána na každého z hráčů. Jeden tak může vidět pavouka v plné „kráse“, zatímco druhý uvidí cosi neidentifikovatelného, rozhodně ale ne strašidelného.
My jsme se ale rozhodli nic neměnit a hru si užít naplno. Jak už jsem zmínil, setkání s pavouky doprovázelo pištění, nadávky a často neúspěšný úprk směrem k základnímu táboru. Sám jsem měl několikrát „husinu“ a pokud řeknu, že se navzdory relativně malované grafice jedná o velmi nepříjemná setkání, rozhodně nepřeháním…
Early early access
Titul je stále ve vývoji, což je znát na každém kroku. Než jsme se s Ondrou a Johnym připojili do hry, zápasili jsme asi půl hodiny s pády a odpojením od serverů. Když se nám to konečně podařilo, následoval údiv, proč hra jede tak špatně. Pokud by se jednalo pouze o mě, nedivil bych se. Moje PC je, jak jsem již v několika předchozích článcích zmínil, relikvií dávno ztracenou a já se jen podivuji, proč po něm ještě nepátrá Indiana Jones v novém filmu oblíbené série. Divné to ovšem bylo u obou mých parťáků. Jeden z nich disponuje poměrně novým procesorem i7 a grafickou kartou Nvidia GeForce GTX 1080, druhý pak loňským Ryzenem R5 3600 a AMD RX 580. Oba museli v nastavení snížit detaily. Rozdíl mezi vysokým a nízkým nastavením ani jeden z nás téměř nepoznal.
Pokud vezmu v potaz minimální požadavky Grounded, které uvádějí procesor i3 a kartu Nvidia GeForce 650 Ti, tak mi něco nehraje. Na optimalizaci budou muset tvůrci ještě hodně zapracovat, protože si nedokážu představit, že bych hrál Grounded na onom minimálním hardwaru. S GTX 670 jsem se i na nízké detaily často propadal ke dvaceti snímkům za sekundu, což už je velmi nepříjemné (má 670ka je zhruba o 80% výkonnější než uvedená 650 Ti).
Dalším problémem byly neustálé pády do systému Windows či do menu hry. Pokud nám hra nepadala, nemohli jsme najít naši multiplayerovou relaci (Grounded lze hrát buď sólo, případně v kooperaci až čtyř hráčů). Když už jsme se po všech těch útrapách sešli, tak nám suroviny, které jsme si chtěli vyměnit, propadávaly texturami, aby se za chvíli objevily o kus dále. No, nebudu lhát, byl to docela porod a opravdu se jedná o hru ve vývoji. Na druhou stranu to tvůrci dopředu avizovali a tím pádem jim to nemůžeme mít za zlé.
Miniaturní dobrodruzi, velký potenciál
I přes všechny technické neduhy jsme si aktuální verzi hry Grounded užili. Obsahově nás zamrzela příběhová složka, která je v preview verzi pouze naznačena. Svět mne samotného dokázal naprosto pohltit a vrátil mě o dvacet let zpátky. Do doby, kdy jsem koukal na Toy Story, hrál si s vojáčky a sbíral všemožné alba a samolepky. Rázem jsem se vrátil do dětství. Pokud se autorům z Obsidian Entertainment podaří hru odladit a případně i nějakým způsobem rozšiřovat, mohlo by se jednat o kandidáta na přední příčky survival titulů. Zasazení je skvělé, příběh začal zajímavě (ačkoliv se díky tomu obávám o znovuhratelnost), vizuál je krásný a pavouci jsou opravdu, opravdu děsiví a nepříjemní. Všem co vlastní Xbox Game Pass, doporučuji hru zkusit. Samozřejmě je možné si ji zakoupit, ale vzhledem k velké míře nedodělků bych s rozhodnutím pár měsíců počkal.
Druhý názor – Ondřej Partl
Vývojáři z Obsidian Entertainment jsou již dlouhé roky moji favorité, kdy v podstatě zbožňuji veškerou jejich tvorbu, ať už se jedná o trestuhodně zapadlý Alpha Protocol či skvělé Pillars of Eternity a Tyranny. Proto jsem se na jejich novou hru, zasazenou do malebného světa půjčovníčků, rozhodně těšil, a to i přes mé obavy a rozpaky, že se jedná už o trochu vyčpělý žánr survival her, kterých jsem v jednu dobu hrál opravdu mraky.
Tyto rozpaky pak ve mně zůstaly i po několika hodinách v předběžném přístupu, jelikož co se týče samotné hratelnosti, tak titul skutečně ničím zvlášť nevybočuje z armády oněch survival děl, kterých je aktuálně na trhu obrovská hromada. Musíte tedy dávat pozor na základní potřeby v podobě hladu a žízně (v early access verzi však nelze umřít ani na jedno z toho, pouze vás to výrazně oslabí), přičemž za pomoci různých udělátek sbíráte roztodivné materiály, které následně používáte ke stavbě své základny, případně dalšího vybavení, jenž vám ono přežívání nějakým způsobem zase trochu ulehčí.
Z tohoto hlediska tedy Ameriku objevovat nebudeme, avšak to vlastně úplně nevadí, jelikož zde prim nakonec stejně hraje ono neotřelé zasazení do prostředí jedné zahrady, kdy je skutečně radost objevovat různé běžné objekty a hmyz, viděné optikou velice zmenšeného človíčka. Celá tato skoro až pohádková atmosféra je umocněna příjemně stylizovanou grafikou, která by mohla naznačovat, že je hra zaměřená spíše na děti, avšak pro ty bych ji rozhodně nedoporučoval, jelikož z místních pavouků budeme mít hrůzu dost možná ještě pár týdnů.
Jsem tedy upřímně zvědav na to, kam se titul v rámci předběžného přístupu bude posouvat, a to jak po příběhové stránce, která je zde zatím jen načrtnuta několika deníčky a dvěma misema, tak i v rámci nových lokací, nepřátel a možností. No a samozřejmě i z pohledu optimalizace, která je prozatím velice hrubá, kdy pády hry a problémy s připojením jsou na hodinovém pořádku. Nicméně s tím se v aktuálním stavu počítá.
Hra Grounded se nachází v preview (early access) verzi. Dostupná je pro PC a Xbox One. Je součástí Xbox Game Pass, případně si ji můžete zakoupit na Steamu.
Nejde mi do hlavy, jak může recenzent videoher v roce 2020 vlastnit GTX 670 a divit se, že má 20 fps
… to už je na mě moc tohle …upřímnou soustrast s (ne)hraním her 
Chápu váš argument, ale hraji převážně na PS4. Aktuálně čekám na uvedení nové generace grafických karet