Před nedávnem u mě vynikající česká retro-FPS Hrot probudila zájem o renesanci tohoto žánru „old school retro stříleček z pohledu vlastní osoby“. Někteří by možná mohli namítat, že jelikož jsme aktuálně dostali parádně zrestaurovanou klasiku v podobě prvního Quake, nejsou další podobné hry na nějakou dobu potřeba, ale to by samozřejmě byla pošetilost. U těchto her také platí, že máloco je tak zábavné, jako objevovat zcela nový svět, s novými bludišti, novými monstry a novým arzenálem. V tomto případě se díky práci jediného vývojáře podíváme rovnou do Pekla, kam se děsivý Templář vydává za pomstou. Hra může zaujmout kromě jiného třeba tím, že 96% jejích hodnocení na Steamu je kladných.
Stejně jednoduchá jako zápletka je i samotná hratelnost, tedy alespoň na vysvětlení: probíjíte se spletitými chodbami a rozlehlými místnostmi plnými démonických nepřátel, které budete bezmyšlenkovitě kosit zhruba desítkou zbraní. To nejdůležitější je, že ovládání funguje (byť chybí podpora ovladače) a pocit z pohybu i střelby má ten správný říz, připomínající klasické hry nebo třeba novější díly Doomu. Kromě tradičních zbraní typu pistole nebo brokovnice máte také dvojici mečů pro boj na blízko, které zároveň můžete hodit jako kopí, pokud vám dojdou náboje do ostatních zbraní. Chování zbraní, stejně jako vaše vlastnosti, si můžete vylepšovat pomocí nalezených run a energie, které následně řešíte v jednoduchém menu schopností/vylepšení. Třeba odemknutí toho, abyste nemuseli přebíjet zásobníky v pistolích, citelně posune zážitek z akce blíže klasickým střílečkám ze staré školy.
Pocit z pohybu i střelby má ten správný říz.
Jednoznačně pochválit musím design úrovní, které nejsou jen tak nějakou splácaninou místností, ale mají svoji vnitřní logiku a místy představují jednoduché, ale zábavné výzvy k průzkumu nebo i nějakému tomu lehčímu skákání po plošinkách. Autor také docela dobře střídá poklidnější průzkum s velkými divokými přestřelkami, přičemž jednotlivé epizody hry (zatím jsou v rámci předběžného přístupu k dispozici dvě) vrcholí soubojem s bossem. Zde si ale musím trochu povzdechnout, protože arény s bossy prakticky vždy postrádají kryty a víceméně se tak dostanete pokaždé na otevřené prostranství, kde se občas velmi těžko uhýbá nejen útokům bosse, ale také záplavám jeho posil řadových monster. Místy to může působit až nefér a těžko to můžete zvládnout jinak, než opakovaným nacvičením po jednotlivých smrtích.
Zážitek mi také poněkud kazila hudba, kterou lze zařadit do metalového žánru a většinu času je bohužel příliš divoká, takže naprosto zabíjí jakékoliv potenciální napětí či strašidelnou atmosféru, kterou jinak třeba ploužení tunely plnými pavučin mohlo mít. U těchto her opravdu platí, že méně je více a mnohem víc se hodí klidnější atmosférický podkres (Quake) nebo když už, tak střídání divočejších skladeb s klidnějšími (Doom). Neustálé tepání divoké metalové hudby mi nakonec lezlo tak na nervy, že jsem si ji musel ztlumit. Nic to ale nezměnilo na tom, že mne prakticky každá úroveň, zbraň i nepřítel ve hře bavili a ty tři hodiny s prvními dvěma epizodami utekly jako nic. Pokud máte chuť na klasickou střílečku ze staré školy, lze Dread Templar doporučit, obzvláště pokud již máte dohrané tituly zmíněné v úvodním odstavci.
Předběžný přístup hry je dostupný na Steamu za 399 Kč.
Zajmavé doom x devil my cry.