Jedno je jisté: dodatečné rozšíření Odkaz první čepele pro Assassin’s Creed Odyssey, resp. jeho první dvě epizody, si u fanoušků nevedly zrovna nejlépe. Některým se „jen” líbily, jiným přišly jako nezajímavý výkřik do tmy, a to obzvlášť po povedených přídavcích pro minulý díl (Skrytí a Kletba faraonů), které působily, jako by si Ubisoft uvědomil, jak mají DLC vypadat.
Největším nedostatkem aktuálních rozšíření, i ještě nevydaného Osudu Atlantidy, je především epizodické vydávání, které mezi každou část násilně vsune přibližně šestitýdenní pauzu. Ta samozřejmě může vést k tomu, že je celý příběh expanze divně rozkouskovaný a ne tak úplně na sebe navazující. Ne-li vyloženě matoucí. Tak či onak jsme se před pár dny dočkali epizody poslední, a nám nezbývá nic jiného, než se na ní mrknout a společně s ní zhodnotit celý dodatečný příběh Odkazu první čepele. Jak si tedy první ze dvou dodatečných rozšíření vede v celé své kráse?
Datum vydání: 5. března 2019
Cena: 689 Kč (všechny tři epizody dohromady), případně jako součást Season Passu za 1099 Kč
Upozornění: článek (až na poslední část hodnotící celý přídavek) obsahuje spoilery z prvních dvou epizod!
Dost už těch kultů!
Třetí epizoda Odkazu první čepele samozřejmě navazuje na epizodu druhou a Alexios nebo Kassandra mají konečně normální, tichý, naprosto běžný život se svou rodinkou – Dariem a Neemou/Natakem a jejich synem Elpidiem. Chvíli to vypadá, že takhle to už zůstane. Netrvá ale dlouho a pozůstatky Řádu předků se rozhodnou Elpidia zmocnit. A vlastně v tom tak nějak spočívá základ i pointa celého příběhu třetí epizody s názvem Pokrevní linie. Honba za vaším synem. Zničení zbytku členů Řádu už je jenom takový bonus navíc.
Tahle cesta nás tentokrát zavede to Messénie, ale říct, že scénář i příběhové události třetí epizody jsou slabé, je slabé slovo samo o sobě. Všechno to prostě vyšumí do prázdna a snaha o nějaké důmyslnější rozhovory a dialogy o tom, že život Alexia/Kassandry nejsou vhodné pro výchovu dítěte a o co vlastně Řád usiluje, tomu nijak nepomůžou. Jinými slovy, ani pár hodin po dohrání třetí epizody si nemohu vybavit více než jeden, maximálně dva příběhové momenty, což je jednoduše řečeno tragické.
Třetí epizoda zkrátka od začátku do konce působí, jako by už vývojáři nevěděli, co tam sakra dát, aby to fakt ty tři epizody mělo. Tak to alespoň vyplnili nemastnou, neslanou a vodou nacucanou vatou. I konec jako takový, samotná závěrečná scéna, která se snaží propojit Assassin’s Creed Odyssey se zbytkem série, prostě působí jako taková poslední marná snaha všem odpůrcům říct, že v Ubisoftu stále znají historii universa své vlastní série a že stojí za to se o to širší universum zajímat. Čemuž je těžké věřit.
Nic z poslední části prostě nepůsobí, jako by dávalo za mák smysl, a to, co smysl dává, je prostě jen průměr, nad kterým člověk tak akorát mávne rukou. Epizodě Pokrevní linie zkrátka vůbec nepomohl fakt, že se zaměřuje více na ten vztah Kassandry/Alexia, Nataka/Neemy, Daria a Elpidia, než na minulost Daria a činy samotného Řádu předků. Nebýt toho, že to byli právě oni, kdo se Elpidia zmocnili, tak mohli být z příběhu vyškrtnuti a nic by se vlastně nezměnilo. A skutečnost, že se právě celé DLC oprostilo od prozkoumávání Dariovy postavy (což pro mě bylo v rámci první epizody to nejlepší), to zabila kompletně.
Generátor adrenalinu
Jak už ale u každé epizody bývá zvykem, kromě příběhu jsou k dispozici i nové předměty a schopnosti. Na rozdíl od příběhu, který považuji za s přehledem ten nejhorší, jsou hratelnostní novinky v tomto případě naopak ty nejlepší, jaké se v rámci dosavadních tří epizod objevily. Nová schopnost Běs pokrevní linie „rozpoutá sérii útoků”, která za každý úder generuje dílky adrenalinu. Jde v zásadě o schopnost, díky níž si můžete snadno, rychle a automaticky dobít většinu vašeho adrenalinu.
Díky této schopnosti se tak z vás stane opravdu nezastavitelný stroj na zabíjení. I další novinky jsou ale podobně užitečné. Fanouškům stealthu přijde vhod sada brnění Asasínský mistr, která zajistí, že schopnost Zmizení nepřátele otráví a nestojí žádný adrenalin. Hole Zlatý zvěstovatel zase může za to, že zásahy do hlavy doplní 1 % zdraví. A v neposlední řadě – můj oblíbenec – Meč králů. Ten má speciální efekt, že rychlost nabíjení kontaktního úderu (tzn. nabití silného úderu) je o 50 % rychlejší. V praxi tedy téměř okamžitá.
Odkaz prvního DLC
Dohromady působí Odkaz první čepele spíše jako takový nanejvýš průměrný pokus, který ty největší fanoušky série nebo hry nijak zvlášť nepřekvapí, ale nejspíš ani vyloženě neurazí. Jinými slovy prostě nijak nenadchne. Ostatním ale vůbec neuškodí těch 700 Kč, kterých kompletní rozšíření stojí, utratit za něco zajímavějšího nebo počkat, jak se vyvine druhý přídavek s názvem Osud Atlantidy, který by se snad mohl zabývat historií civilizace Isu. Pokud ale bude druhé DLC s universem Assassin’s Creed jednat jako s hadrem na čistění školních záchodů, stejně jako to první, tak to potěš pánbůh…
Hodnocení Odkazu první čepele jako celku: 5/10
Všechna dostupná DLC:
Poznámka: Vydávání jednotlivých epizod je stanovené na každých zhruba šest týdnů, z toho vychází naše přibližné vydání vypsané níže.
Odkaz první čepele: 1. epizoda – Na mušce – 4. prosince 2018
Odkaz první čepele: 2. epizoda – Stínové dědictví – 15. ledna 2019
Odkaz první čepele: 3. epizoda – Pokrevní linie – 5. března 2019
Osud Atlantidy: 1. epizoda – Elysejská pole – 23. dubna 2019
Osud Atlantidy: 2. epizoda – Hádova muka – 4. června 2019
Osud Atlantidy: 3. epizoda – Judgement of Atlantis – polovina července 2019
Ta hra je tak velká že žádný DLC nepotřebuje. Bohatě by stačilo kdyby občas přidali nový zbraně, hadry, koně, nepřátele a další obsah v této podobě.
Je to škoda, že to DLC je takové jaké je. Základní hru jsem si celkem dost užil i po příběhové stránce a na DLCčka jsem se potom hodně těšil. Nicméně season pass jsem si radši nekupoval, kdyby to náhodou dopadlo hodně špatně. Vzhledem k tomu, že tu hru mám celkem rád, tak se Odkazu první čepele stejně nevyhnu. Doufám, že ta Atlantida dopadne lépe.
Nejlepší na třetí části bylo to, že
Takže nakonec takový Happy End pro mě
Jak hrozný to musí být, když základní hra, kterou považuju v rámci série za odpad, od tebe Honzo obdržela osmičku? Brr, tak tomu se radši vyhnout obloukem. Mimochodem, za naprosté dno všech DLC všech dob považuju cokoli, kde je Hurk- to bych mu vždycky nejradši .
Bych řekl, že hra si tu osmičku zaslouží. Klidně bych tomu dal i 9/10, protože AC hru jsem si dlouho takhle neužil. Ale jsou tady problémy, nedostatky, které jsou celkem důležité jako příběh, mikrotransakce a celková kvalita. Jinak jsem si hru dost užil a za mě hra roku 2018. (pochopitelně hraju na PC, takže nějaké GoW, RDR jsou mi šumák) Hodně se to podobá třetímu Zaklínači a z příběhové stránky mu nesahá ani na paty. Ale za to gameplay má daleko lepší a zbytek je už tak, jak komu co sedne.
Každopádně k tomuto DLC… je to sračka.
S čistým svědomím bych hře nemohl dát více než 5-6/10. Z AC se stalo starověké Far Cry, a to ještě špatné Far Cry. Myslím, že polovinu bodů v hodnocení tvoří jméno série, kdyby se hra jmenovala jen Odyssey, tak možná leckde dostane i 4/10. Jediný díl ze série, kde se nechystám dohrát ani příběh, a to jsem prvních několik dílů dohrál několikrát, a vždy na 100% synchronizaci. Tak bych řekl, že tenhle díl je jen pro ty, kterým se původní trilogie bůhvíproč příčila či pro zaryté zastánce Ubiworldů.
taky se me to nepodarilo dohrat ale podarilo se me znicit klavesnicu kdyz sem do ni prastil protoze ta postava po sty krat udelala uplne neco jinyho nez s cim ma korespondovat ovladani hlavne ignorace skillu 50x zmackes, ale jelikoz drzis mezitim i treba chuzi dopredu tak postava nejaky skilly ignoruje zasekavani se v combatu na kamenech a podobne
Se nediv že je ovládání shit když to hraješ na psacím stroji.
Jenže to je jen tvůj pohled na hru a ten máme každý jiný, já si například vychutnával skvěle fungující svět a kochal se okolím. Vyhovuje mi volnost, kde si můžeš dělat na co máš zrovna chuť, navíc mě to donutilo koupit knížku a zajímat se trochu o historii.
Malasnikov: V jaký době ses to proboha zasekl, když v tobě klávesnice vyvolá vzpomínku na psací stroj? Ale aspoň je to 20. století, taky’s mohl napsat o pianu.
Wheelman: Samozřejmě, že je to můj pohled, taky je to ovšem pohled mnoha dalších lidí (rozuměj bývalých fandů série, a těch není málo), na tebe se nejspíš bude vztahovat poslední věta mého předchozího komentáře.
Za mě musím říct, že zatím obrovské zklamání, příště už bych asi Gold edici nekoupil, ale uvidíme co přinesou dál.