Válečný survival This War of Mine z roku 2014 je jedním z těch titulů, které dělají dojem, že je tvůrci chtějí podporovat na věky věků. Svědčí o tom i série přídavků zvaná Stories, která nám v minulosti nabídla DLC Father’s Promise a The Last Broadcast. Nyní jsme se dočkali dalšího rozšíření s názvem Fading Embers, které přeci jen působí dojmem, že po jeho vydání dají vývojáři ze studia 11 bit This War of Mine pomalu sbohem. Co tedy tato pomyslná tečka nabízí?

Smrt umění

Stejně jako předešlé dva Stories přídavky, i Fading Embers se zaměřuje na snahy jedné hlavní postavy. Tentokrát jde o ženu jménem Anja, která musí spolu s dalšími postavami nejen přežívat uprostřed války a nelítostné zimy, ale také rozhodovat o tom, co se stane s čím dál rostoucí sbírkou uměleckých děl, památek a artefaktů. Ty mají samy o sobě značnou hodnotu, pro mnohé přímo nevyčíslitelnou či dokonce citovou, stejně tak představují něco, co může přežít samotné přeživší a říci něco dalším generacím.

Něco takového se určitě vyplatí chránit a zachovat, ale uprostřed válečného konfliktu to není zrovna snadné. Mráz je nelítostný, a tak může bezvýchodná situace vyžadovat zničení nějakého díla kvůli dostatku dřeva na zatápění, a pak jsou tu (d)obyvatelé města Pogoren. Rozhodně není problém dostat se do situace, v níž se může zdát, že obětování nějakého uměleckého díla v jejich prospěch pomůže buď jim, nebo vám samotným. Nejen v takových situacích přichází ke slovu hnací motor přídavku, a to rozhodování o tom, jestli má větší smysl za každou cenu ochraňovat odkaz přeživších a jejich předků nebo samotné lidské životy.

Vaše volby tudíž určí, jak se vám bude dařit, jakých možností se vám během hraní dostane a k jakému konci se dopracujete. Výsledkem je jednoduchý, vcelku přímočarý, ale dostačující a hlavně nelineární příběh, který představuje další ne úplně tradiční téma v kontextu válečného konfliktu. To je navíc občas podporované jednoduchými (a jako vždy němými) cut-scénami či zajímavým hudebním doprovodem. První dohrání mi přitom zabralo něco málo přes pět hodin, což je s ohledem na směšně nízkou cenu samotného přídavku (3,99 euro), přímo fantastická herní doba, zvlášť s přihlédnutím k nejednomu podnětu pro opětovné hraní.

Život v krabici

Za těch pár šupů dostanete kromě svérázného příběhu také další hratelný obsah, byť jako obvykle nemůže opustit hranice samotného přídavku. Samozřejmostí je přítomnost nových přeživších a několika čerstvých lokací, jež si udržují kvalitu míst známých ze základní hry a předešlých DLC. Do stísněné atmosféry This War of Mine zkrátka skvěle zapadají a nabízejí něco, s čím jsme se ve hře dosud nesetkali. O tom se budete moci přesvědčit při nočních toulkách za kořistí, výbavou a zásobami, zatímco přes den můžete trávit čas v jednom ze dvou nových úkrytů. Jednak jde o rodný dům Anjy, jednak o krapet větší budovu.

Ruku v ruce s příběhem pak jde hrst nových herních mechanik, které se odvíjejí od rozhodování a správy vaší umělecké sbírky. Jedná se například o novou ikonu vcelku vzácného sbírání… inu, vzácných předmětů v několika lokalitách, případně o přesun uměleckých děl v krabici z jedné části úkrytu do jiné, přičemž ta krabice není nafukovací, takže se ten přesun zpravidla protáhne. Což může být problém ve chvílích, kdy máte omezený čas na úklid a menší počet lidí. Pak tu máme ještě přístup k seznamu důležitých úkolů a k přehledu všech děl, která jste nashromáždili. V něm lze zvolit, co případně zničíte, abyste se mohli ohřát. Občas se také můžete na obrazovce správy nočních výprav rozhodnout, zda nějaký předmět ze sbírky ukrást pro různé účely.

Skutečně nových mechanik tedy není mnoho a tradiční hratelnost This War of Mine kdovíjak nemění. Což by za normálních okolností nebyl problém, jenomže tvůrci k některým základním herním prvkům přistoupili trochu nešťastně. Připravte se třeba na to, že budete dlouho trpět nedostatkem jídla, ať se budete snažit sebevíc. Na jednu stranu nastává vysoká obtížnost, na druhou stranu ale dochází ke znehodnocení určitých následků vašeho rozhodování. Jednou jsem kupříkladu ukradl a následně směnil předmět ze sbírky, který byl nezbytný pro záchranu několika dětí v ulicích Pogorenu, ale který byl zároveň velmi důležitý pro jednoho z přeživších v mé skupině. Jakmile to onen přeživší zjistil, okamžitě se sbalil a odešel. Hádám, že jsem měl být postaven před dilema a přemýšlet nad následky svého konání, jenomže s ohledem na zoufalý nedostatek zásob jsem byl ve výsledku tak maximálně rád, že ubyl jeden hladový krk, a žádné dilema jsem neřešil.

Hlad je nejlepší kurátor

O to více zarážející je fakt, že když se přídavek chýlil ke konci, problém prázdných žaludků rázem zmizel. V tu chvíli ho ale nahradil další nedostatek, a to horší tempo závěrečné pasáže příběhu. Pokud se nerozhodnete pro jednu konkrétní akci, posledních několik dnů přežívání už nebudete mít prakticky co dělat, protože se po vás nechce nic jiného než čekat. Do poslední chvíle navíc nevíte, jestli má to čekání smysl a jestli jste se dávno neměli rozhodnout pro něco jiného. Což je vážně škoda, protože samotné konce jsou vždy velmi zajímavé a po většinu času příběh skvěle odsýpá a pořád vám předhazuje něco, čím se zabavíte. Kéž by ale mohl mít hráč o něčem takovém lepší přehled. Sice jsem výše zmínil, že vám hra nabízí seznam dostupných aktivit, ale ty se zpravidla omezují jen na činnosti ve vašem úkrytu. Jakýkoliv quest log zaznamenávající činnosti ve městě se mi nepodařilo najít, přestože jste vždy upozorněni na začátek a konec daného úkolu.

Nebýt těchto nedostatků, mohl se z Fading Embers vyklubat nejlepší příběh z celé série This War of Mine: Stories. Takhle tu máme projekt, který z mého pohledu přinejmenším nepřekonal kvality svého předchůdce, The Last Broadcast. Což ale nic nemění na tom, že tu stále máme působivý přídavek, který za velmi nízkou cenu nabízí překvapivě rozsáhlý, unikátní a nelineární příběh, představující další aspekt života civilistů uprostřed války, na nějž běžný hráč asi moc často nepomyslí. This War of Mine odjakživa staví na snaze nabídnout nejen zábavu, ale i ponaučení, a ani dost možná poslední DLC se tomuhle poslání nevyhýbá. Naopak ho představuje stylem, díky němuž si budete příběh o osudu Anjy a jedné sbírky uměleckých děl pamatovat ještě dlouho po alespoň jednom dohrání.