Recenze: Asterix & Obelix XXL 3 – The Crystal Menhir

Nerozlučná dvojička neohrožených Galů Asterix s Obelixem letos slaví 60 let. Právě v roce 1959 vyšel první sešit komiksu od scenáristy René Goscinnyho a kreslíře Alberta Uderza, jenž se za uplynulé dekády stal jedním z nejčtenějších francouzských publicistických artiklů. Ve své době mu dokázal z domácích postaviček konkurovat pouze přesně o deset let mladší pejsek Pif. Oba komiksy vycházely (Asterix nadále vychází) i u nás.

Asterix & Obelix XXL 3 ale není plošinovka, jak by se dalo očekávat, nýbrž třetí hlavní díl (v této řadě vyšly ještě dva datadisky) groteskních dobrodružných mlátiček určený pro publikum školou povinné od sedmi let, protože přece mlácení nenáviděných římských okupantů je přesně to, co jde našim Galům zdaleka nejvíce. První titul Asterix & Obelix XXL se objevil již v roce 2003 ještě na druhou PlayStation v distribuci Atari.

• Platforma: PC (recenzováno), PS4, SW, X1
• Datum vydání: 21. listopadu 2019
• Výrobce: Osome Studio (Francie)
• Žánr: akční mlátička
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano (lokální pro 2)
• Dat ke stažení: 2,6 GB (PC)
• Herní doba: 8-10 hodin
• Přístupnost: 7+
• Cena: od 750,-

Díl druhý dorazil za další tři roky, přičemž minulý rok jej současný majitel práv na videoherní produkty Asterix & Obelix, francouzský Microids, znovu vydal v modernizovaném provedení. Ovšem her s těmito slavnými postavičkami jsou desítky, skoro každým rokem nějaká vyjde, zejména na mobilní platformy. Tou úplně první hrou ale zůstává Asterix pro Atari 2600 z roku 1983.

 

1 z 5

- +

Vzhůru za magickým butrem

Aktuální třetí dějství Asterix & Obelix XXL 3 se jako tradičně odehrává 50 let před n. l., kdy naše sehraná, byť konstitucí odlišná dvojička, musí doručit velký magický krystalový menhir (Jeho odnos samozřejmě obstarává specialista Obelix), jenž jim dává různé dovednosti, na jedno hodně daleké místo. Dlouhá cestička se jen hemží římskými tábory (pojmenovanými stejnými římskými jmény z komiksu) a vojáky, kteří to chtějí našim dvěma hrdinům překazit. Samozřejmě ani po miliontém pokusu nemají apeninští protivníci žádnou šanci.

Hra je pojetím dobrodružná akční mlátička s možností hrát sólo, to se pak mezi postavami kdykoli volně přepínáte, nebo v kooperaci, jež je bohužel jen lokální a ještě pouze v rámci jediné obrazovky. Jakkoli je vypuštění online kooperace velkou chybou, tak kdyby dobře fungovala ta gaučová, neměl bych námitek. Ale ta zrovna moc dobře neprobíhá. Musíte totiž oba charaktery zuby nehty držet pokud možno těsně u sebe, protože hra nejenže neumí pořádně oddálit pohled, ale jakmile se jeden odpojí, vyleze klidně mimo záběr, s čímž hra vůbec nic neudělá.

Rozdělení postav by totiž velmi často dost pomohlo v dalším kosení římských legionářů, co tak rádi opouštějí své sandály, ale to při lokálním multiplayeru zrovna moc dobře nejde. V drtivé většině jiných her jakýkoli multiplayer hraní dokonale občerství, ale tady je to přesně naopak. Po několika hodinách vztekání jsme to raději zabalili a trojku jsem pak dohrával radši sólo.

 

1 z 5

- +

Zázraky nečekat

Nedodělaný multiplayer je totiž pouze jednou částí celé hry, na níž je vidět dost omezený rozpočet, který tvůrci z francouzského studia Osome na svoji třetí hru obdrželi. A jejich interně vyvíjený engine Oengine navíc není z nejpokročilejších, což ve výsledku znamená technicky, obsahově i hratelnostně střídmější hru pro méně náročné hráče. Tito menší a nezávislí tvůrci již vyrobili předchozí zmodernizovaný díl, který je na tom úplně stejně.

Z menší části zde ve dvou společně putujete docela pěkně nakresleným a vesele barevným 3D světem na mapě starověké Evropy, pro níž se prý scénárista René Goscinny inspiroval v malé bretaňské vísce jménem Erquy na západě Francie. Ani jedna z postav neumí klasický přeskok, jen rychlý výpad vpřed, kterým se dají překonat speciálně navržené skuliny a díry, za nimiž se většinou ukrývá něco sběratelského matroše. A to je pro dobrou navigaci problém.

Navíc designéři rozhodně nešetřili malými plůtky, přičemž všemu nasazuje korunu dosti omezený výhled do všech stran, protože kamera je za a) dost blízko povrchu, za b) skoro kolmo a za c) ještě k tomu pevná bez možnosti natáčení. Citelně by bodla nějaká ta minimapka, protože jediný navigační prvek v podobě šipečky u strany obrazovky zoufale nestačí.

 

1 z 5

- +

Dospěláci si při hraní nějak poradí a správnou nit po chvíli najdou, ale u dětí, jež hry moc často nehrají, to může být potíž, protože neustálé bloudění po chvíli zaručeně otráví a frustruje. Ostatně dva školáci ve věku 9 a 11 let, kteří pro nás hru také testovali, na to nadávali prakticky neustále a Asterix je kvůli tomu zrovna moc nebavil. Přitom jednoduchá implementace obyčejného skoku by hodně pomohla! Takto např. vidíte, že máte směr někam k dolní levé části obrazovky (podle šipečky), ale přímo to většinou není možné právě kvůli těm všudypřítomným nizoučkým plůtkům a zdím, jež nelze přeskočit.

Takže zkoušíte různé cestičky, musíte jít tu nahoru, tu dolů, občas se i vrátit, protože špatně a hlavně otravně navržené cesty se všelijakými zatáčkami mezi nepřekročitelnými pidi překážkami musíte šněrovat jak bludiště. Jelikož úkolů také není bůhvíjak velké množství, kdy se do finále v samotném Věčném městě dostanete v klídku pod deset hodin, herní dobu tvůrci uměle natahují dalekými vzdálenostmi, které musíte v misích absolvovat.

Kupř. ve své vesničce obdržíte pokyny na cestu lodí, takže se vypravíte do kotviště. Jenže pak se zase musíte vydat zpátky přes celou vaši vesnici přesně na druhou světovou stranu do velkého tábora Římanů, což jsou docela zbytečné zacházky. Hrdinové samotní toho moc nedokážou. Jejich standardní úder je velmi slabý a do nepřátel tak musíte bušit i na nejlehčí ze tří obtížností docela dlouho, než si dají říct, natáhnou bačkory a v drtivé většině úplně zmizí nebo se alespoň propadnou do trávy.

 

1 z 5

- +

Později, kdy co půl hodinky musíte vykosit a probít se rozlehlými legionářskými tábory, jež jsou všechny na jedno brdo, už vypadá fakt divně, když ty desítky nabíhajících vojáků mizí po celých rotách. Postupem si ale odemykáte různé unikátní útoky a pohyby pro každou ze dvou postav, včetně toho ikonického odpalu ze sandálů do oblak. Tyto lepší útoky ale nejsou napořád, protože se pomalu vybíjejí a zase doplňují každým zpacifikovaným nepřítelem. A taková prasata divoká vám po menší pěsťovce dodají část života. Obelix je přeci tak rád loví a pojídá…

Sandály jen lítají

Magický menhir, který Obelix opatruje za svými zády, je osazen dírkami pro kouzelné runy přírodních elementů, které časem získáte. Ty vám dodají několik speciálních dovedností od ohnivých plamenů k mrazivému útoku, jež následně využíváte při řešení triviálních hádanek, s nimiž si jistě poradí i daleko mladší děti, než určená věková skupina od první třídy. Každopádně naprostý prim zde stejně hrají souboje a bitky s různými typy římských vojáků, jichž je ve hře na tisíce, a závod ve sbírání opuštěných sandálů v rozlehlých legionářských táborech.

Bitky jsou velmi dobře navržené, střídání různě silných útoků a pohybů na nebohé vojáky funguje dobře a líbí se mi i některé speciální šarže, kdy např. včas nezmlácený trubadúr probudí nové posily. Jenže když procházíte ty samé lokace, tak naleznete protivníky na stejných místech, jen ještě v hojnějším počtu a vyklízení zmíněných táborů je už po druhém, třetím neuvěřitelně otravné, nudné a stereotypní. To se zase vracím do úvodu, kdy jsem zmínil, že nový Asterix není zdaleka takovou dobrodružnou hrou, jak na první pohled vypadá, ale spíše mlátičkou, jejíž akce je stále stejná.

 

1 z 4

- +

Na druhou stranu nabízí laskavou porci humoru, zejména když se oba hlavní hrdinové navzájem špičkují nebo Obelix s prořízlejší pusou komentuje dění před sebou. Jednoduše nakreslená grafika je pěkná na pohled, když ikonické malby kreslíře Alberta Uderza, jemuž je nyní již přes devadesát let (Goscinny skonal v pouhých jednapadesáti), připomíná více než dostatečně.

A díky střídmějším pohybovým možnostem se oba Galové také pohodlně a jednoduše ovládají či přepínají. Pochválit nakonec musím i drobet nižší cenu, kdy u nás dostupná a výhradně digitální PC verze ze Steamu stojí necelých osm stovek. Konzolovky už jsou i v krabičkách, přičemž vyjdou o něco dráž.

Asterix & Obelix XXL 3 vlastně z linky své série nic moc nemění. Dobrodružný příběh a plošinovkové eskapády raději nahrazuje neustálými bitkami s obrovskou přesilou římských legií (těm je to ale prd platné), které sice jsou hodně živelné a dobře vypadají, nicméně se za chvíli zvrhnou do velkého stereotypu. Což je zrovna ten největší problém tohoto titulu s viditelně menším rozpočtem. Kdyby tvůrci přemíru soubojů dokázali vyvážit jinými částmi, např. průzkumem zajímavého prostředí či skákacími úrovněmi, celé hře by to ohromně prospělo.

Na Xzone ještě zbývá několik sběratelských verzí hry s dvojicí resinových figurek Asterixe, Obelixe, popř. Idefixe:

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.