Recenze Demon’s Souls

„Ta opravdová Demon’s Souls začíná tady„, napsal někdo na chladnou dlažbu Boletarijského paláce, posetou krvavými skvrnami. Psal se rok 2009 a moje naivní mladší já vůbec netušilo, jak pravdivá je tahle věta (znalci vědí, na co konkrétně odkazovala) a kolikrát na nádvoří tohoto paláce zemřu, než se konečně přizpůsobím nečekaným nárokům téhle mimořádně zákeřné, ale o to lákavější hry. A díky tomu se moje vnímání herních mechanik, světů i příběhů navždy změnilo, protože způsob jakým byly tyto věci vystavěny zde, byl naprosto unikátní. A v mnoha ohledech do dnes nepřekonaný. Právě na tu památnou větu jsem si vzpomněl, když jsem nyní stanul v neskutečně výpravném vzkříšení této mimořádné hry: „Ta opravdová Demon’s Souls začíná tady.“

• Platforma:  PS5
• Datum vydání:  12. 11. 2020
• Výrobce: Bluepoint Games (USA)
• Žánr: Soulsborne
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano
• Dat ke stažení: 52 GB
• Herní doba:  20 – 100 hodin
• Přístupnost: 17+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1.999,- Kč (Xzone)

Pokud jste v Boletarii nikdy nebyli

Jestliže po hře pokukujete třeba kvůli její mimořádné grafice, ale děsí vás její reputace a neustále omílaná „vysoká obtížnost“, nenechte se odradit. Je pravda, že pro člověka, který nikdy žádnou hru od From Software (nebo žádnou jejich napodobeninu) nehrál, může být úvodní náraz poměrně šokující, ale věci zdaleka nejsou takové, jak se na první pohled zdají a jak je rádi mnozí hráči i novináři přehnaně vyzdvihují. Tohle totiž není ten typ hry, kde byste museli mít božské reflexy nebo se desítky hodin učit nějaké systémy. Úplně stačí, když budete hrát opatrně.

 

1 z 8

- +

Svět Demon´s Souls je nelítostný a zákeřný, ale nikdy není neférový. V temných koutech na vás čeká nespočet rafinovaných pastí, ale pokud budete našlapovat opatrně, každou jednu z nich je možné spatřit předem. V rozvalinách prastarých staveb na vás čekají mnohdy obludní démoni, ale každý jejich útok předznamenává nějaký signál – stačí jen si na začátku souboje udržovat odstup a pozorovat, než se do nich pustíte. Je to právě tenhle krystalicky čistý a poctivý design, který jakmile odhalíte, získá si vaše srdce a důvěru, že každý krok i každá výzva bude stát za to a nic není dílem náhody, nýbrž pouze dílem vašeho odhodlání a pozornosti. Snad žádná hra vám nedá takový pocit zatracení, aby jej následně vykoupila o to silnějším pocitem hrdinství a vítězství. Ne nad démony. Ne nad hrou. Ale nad vámi samotnými.

Svět Demon’s Souls je nelítostný a zákeřný, ale nikdy není neférový.

Než se vám ale hratelnost naplno otevře, čeká vás úvodní „lekce“. Tou je (kromě krátkého hratelného prologu s téměř „povinnou“ smrtí u prvního pojmenovaného bosse) první kapitola prvního světa ve hře. Zásadní rozdíl proti zbytku hry je, že zde ještě nemůžete levelovat ani si zavolat online hráče na pomoc, takže úvodní zhruba hodinu hry prostě musíte zvládnout „poctivě“. Pakliže ale budete našlapovat opatrně, vyhnete se zbytečným soubojům s podezřelými protivníky (např. velký rytíř s rudě planoucíma očima) a přinesete si na slizovitého bosse této kapitoly dostatek zápalných prostředků, zvládnete to bez větších problémů. A od další kapitoly již můžete problematické pasáže přelevelovat nebo si na ně zavolat online hráče na pomoc.

Pokud se vracíte po letech

Jestliže jste Demon´s Souls hráli v její původní inkarnaci pro PlayStation 3, najdete vše na svém místě, tak jak si to pamatujete. Vývojáři z amerického studia Bluepoint Games vystavěli svůj remake původní hry od japonského studia From Software na kódu původní hry, takže věci jako pozice nepřátel nebo třeba rychlost vašeho či jejich pohybu zůstala doslova identická. S ohledem na to, jak unikátní je designérské umění původních tvůrců a jak milovaná tahle kultovní hra je, byla to dle mého soudu jediná správná volba.

 

1 z 8

- +

Na druhou stranu je to už hezkých pár let, takže ačkoliv jsem tenkrát ve hře nechal stovky hodin (a odnesl si moji nejvzácnější platinovou trofej, která obsahovala mnohem těžší trofeje, než ta v remake), spoustu věcí jsem za ty roky zapomněl. A jiné jsem si nikdy ani neuměl představit, že by mohly vypadat tak dobře. Jsem velmi vděčný, že Sony v trailerech ukazovala pouze část z pěti hlavních lokací ve hře, takže na mne čekal pořádný šok, když jsem objevil, jak vypadají ty ostatní. Jakkoliv jsou pro mě na hrách důležitější jiné věci, výprava v tomto případě dosahuje takových kvalit, že neodvratně strhne vaši pozornost a budete se mockrát zastavovat s užaslým výdechem nad tou nádherou. Doslova každý záběr z této hry by šlo pověsit na zeď jako malbu.

Najdete vše na svém místě, tak jak si to pamatujete.

Ať už jste si ale ostruhy vysloužili v původní hře nebo v některém z jejích nástupců (série Dark Souls nebo Bloodborne), jakmile jednou designovou filozofii From Software a jejího kormidelníka Hidetaky Mijazakiho prokouknete, budete víceméně v každé jejich hře jako doma (s výjimkou Sekiro, kde byl položen snad až přliš velký důraz na rytmiku a reflexy, přičemž zároveň chyběla možnost levelovat a hrát online). Pokud jste jedním z těchto veteránů, možná vás podobně jako mne trochu zaskočí snadnost, s jakou (navzdory odstranění „výhodných“ glitchů nebo omezení množství léčivých bylin) hrou projedete. Mě se to povedlo za dvacet hodin, během kterých jsem prakticky nenarazil na žádný velký problém. Vděčím za to ale samozřejmě nejen mým zkušenostem s původní hrou a celým žánrem, ale také tomu, že jsem určitou část prošel v online coopu s kolegou z Konzolisty. Hrát přitom můžete až ve čtyřech (plus dva invadéři), ale také se tím úměrně nafoukne síla nepřátel.

Démonická symfonie

Že hra bude vypadat úžasně bylo zřejmé od jejího odhalení (ačkoliv opět připomenu, že je velký rozdíl koukat na obrázky nebo videa a opravdu hru na vlastní kůži hrát a vidět v běhu, kdy dělá ještě mnohem lepší dojem). Co jsem ale upřímně nečekal, to je až absurdní preciznost, s jakou Bluepoint zpracovali zvukovou stránku. Pravděpodobně šlo do nějaké míry o přímou zakázku Sony na předvedení nového systému 3D zvuku v praxi, nicméně výsledkem je každopádně jedna ze zvukově nejpropracovanějších her, co jsem kdy slyšel. Vaše postava realisticky oddechuje v tolika variantách, že to nikdy neprudí a nepůsobí opakovaně. Každičké zákoutí ve hře má svou realistickou akustiku a specifické zvuky, ať už jde o řinčení řetězů nebo mrazivý zpěv „delfínů“ (kteří jsou ve skutečnosti okřídlení, mantám podobní démoni). O čvachtání močálů a slizkých monster, nebo řinčení zbraní o pláty brnění nemluvě.

Pokud je ale zvuk absolutně dokonalý, pak nevím, jaká slova hledat pro hudbu. Již původní soundtrack z roku 2009 zněl mimořádně epicky a majestátně, pochmurně, děsivě a nezapomenutelně melancholicky zároveň. Jenže na tomto základu a známých melodiích bylo nyní vystavěno hudební dílo, které zachovalo všechny vlastnosti originálu, ale přidalo jim rozmach desetinásobného rozpočtu i melodickou a technickou kvalitu nejmodernějších velkofilmů. Výsledkem je hudba, která vás (při správném rozpoložení a hlasitosti) zasáhne jako málokterá jiná. Asi nebude tak docela náhoda, že jsem si přitom vzpomněl na soundtrack God of War (2018). Posuďte sami:

Hudba se většinou rozezní především u epických bitev s majestátnými bossy, takže kromě jiného i díky kontrastu se zbytkem úrovní působí tyto souboje opravdu nadpozemsky a napumpují vám adrenalin do žil způsobem, jak to dokáže málokterá hra. Po novodobém „remake“ Doomu tak zde máme další hru, která jasně dokazuje, že hudební stránka může představovat jednu z nejdůležitějších vlastností videohry a nevyplatí se ji podceňovat.

Pořád potřebujete přesvědčit?

Nevidím příliš smysl v tom, rozebírat dopodrobna herní mechaniky nebo třeba zápletku hry. V téhle fázi se ze Soulsborne a Soulslike her stal víceméně mainstream, takže by to bylo jako nošení dříví do lesa. Zkrátka se vydáte do říše, kterou zaplavili démoni a pokusíte se je všechny pobít, abyste se v průběhu hry rozhodli, zda spasíte svět nebo se naopak sám stanete tím nejmocnějším démonem díky nahromaděným duším, získaným z vašich protivníků. Duše zabitých protivníků jsou zde jediná měna a pokud zabijí vás, spadnou ty vaše na zem a máte jednu šanci je znovu sebrat při návratu ze záhrobí Nexusu. Žánrově je hra relativně tradiční akční RPG z pohledu třetí osoby (ve kterém využijete postupného zlepšování vašich statistik a můžete se rozhodovat mezi vybavením a herním stylem od mága přes lukostřelce až po obrněného tanka), jehož unikátnost spočívá v atmosféře (respektovaný expert na sérii, Vaatividya, prohlásil, že jde o nejatmosféričtější hru od From Software), nápaditém designu prostředí i nepřátel a unikátní metodě vyprávění provokativně obskurního příběhu.

Vaatividya prohlásil, že jde o nejatmosféričtější hru od From Software.

Úplně slyším, jak si někteří z vás odfrkli: „Příběh? Jaký příběh? Souls hry jsou notoricky známé tím, že žádný pořádný příběh nemají a hráč si musí všechno domýšlet!“ Nuže, máte částečně pravdu – stejně jako vám hra nedá postup do další lokace zadarmo, nevypráví ani příběh žádnou tradiční explicitní formou. Místo toho pečlivě drobí jeho útržky do prostředí kolem vás, popisů nalezených předmětů a mnohdy provokativně nejednoznačných dialogů postav. Nicméně pokud všechny tyto věci začnete sledovat a spokojovat si v hlavě dohromady, najdete ve hře parádní plejádu tragických osudů postav i promyšlené mytologie.

Na závěr tedy dva spoilery jako příklad (přeskočte následující dva odstavce, pokud si nechcete zkazit dvě z mnoha překvapení ve hře). Vaším cílem je lovit démony. Každý démon je tím silnější, čím víc duší pozřel. Hluboko v jeskyních pod morovou bažinou se skrývají malomocní a umírající, které sem odvrhl zbytek světa. A s nekonečnou starostlivostí zde o ně pečuje dívka jménem Astrea, snažící se jim ulevit od bolestí. Nicméně protože ona jediná zde zůstává naživu, síla všech duší zemřelých zůstává právě u ní, ačkoliv o to ani ona sama nestojí. Na své pouti budete tedy muset kromě monstrózních démonů stanout také proti této nevinné dívce, která se pouze snaží pomáhat nemocným a místo snahy o jakýkoliv vzdor vás jen bude prosit, abyste ji nechali být. To vše podpořeno skvělým hereckým výkonem a jednou z nejpůsobivějších skladeb ve hře.

To byl příklad parádně vymyšlené a realizované postavy ve hře. A nyní příklad stejně důmyslně vymyšlené lokace. Když poprvé stanete vysoko na ochozech magického vězení Latrijské věže, mezi tyčícími se stavbami kolem vás prozařuje temnotu jen svit měsíce a jedovatě zelené světlo zakázané magie. Jak uděláte první kroky po nepříjemně úzkých mostech a schodištích ve vražedné výšce, začnou ožívat kamenné chrliče na sloupech kolem vás a doslova se na vás slétnou jako draví ptáci. Po souboji s nimi se dostanete ke hlavní věži, na které modlící se heretici udržují v chodu onu zelenou magii, napojenou na obří dvojici řetězů, krmících gigantické bijící srdce uprostřed věže. Jakmile heretiky zlikvidujete, řetězy puknou a tunové srdce se zřítí do potemnělých močálů v hloubce pod věží, kam za ním musíte sestoupit… abyste narazili na záplavu nepopsatelných hmyzoidních parazitů, kteří z útrob démonického srdce vylezli. Zkrátka a dobře: tohle je fantasy horor, za který by se nemusel stydět ani Lovecraft. A také jeden z nejlepších designů úrovní v historii videoher.