Devil May Cry série začala svůj život jako „vtipnější fantasy bratránek“ série Resident Evil, kterou dodnes připomíná místy náležitě hororovou atmosférou a hlavně vizuálním stylem, kdy se opírá o podobně propracované postavy, zbraně a obecně estetické i technické zpracování, jako Resident Evil. Odehrává se ve svém vlastním světě a hratelnost je výrazně odlišná, zaměřená na frenetické sekání, skákání a komba. Původní verzi pátého dílu jsme recenzovali loni, nicméně nyní se hra dočkala Speciální edice pro nové konzole. Bohužel není možné na tuto verzi upgradovat: prodává se jako nový titul, s vlastními trofejemi apod. Její klíčovou část – novou hratelnou postavu – si nicméně můžete za rozumných 132 Kč koupit na starých konzolích a PC samostatně. Jak se ale povedla next-gen verze a co všechno nabízí?
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), XSX|S
- Datum vydání: 12. 11. 2020
- Výrobce: Capcom (Japonsko)
- Žánr: hack-n-slash
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: omezený random matchmaking
- Dat ke stažení: 42 GB
- Herní doba: 15+ hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1 099,- Kč (Xzone)
Vergil a další novinky
Nová hratelná postava – katanou vyzbrojený Vergil, bratr Danteho z původní hry – je po stránce obsahu nejdůležitějším přídavkem Speciální edice a máte možnost celou hru odehrát pouze za něj. To je příjemná změna, protože dvacítku navazujících příběhových misí v původní hře jste museli hrát střídavě za trojici postav, což mohlo poněkud komplikovat zapamatování si jejich ovládání. Bohužel jsme ale s Vergilem nedostali žádné nové příběhové mise – budete za něj hrát tu samou dvacítku misí z původní hry. Aby to vůbec dávalo smysl, byly pro tento průchod hrou dokonce i odstraněny příběhové filmečky mezi nimi. Takže pokud chcete zážitek z příběhové kampaně, musíte stejně hrát původní variantu se třemi postavami. Ale pokud si chcete prostě jen užívat řežbu za Vergila bez příběhové zátěže, máte tu možnost. Je zajímavé například bojovat v jeho kůži na blízko s bossy, kteří byli původně designovaní pro postavu V a boj na dálku.
Další novinkou, která již souvisí s výkonem nových konzolí, je přidání zbrusu nové obtížnosti nebo spíš herního režimu, nazvaného Legendary Dark Knight. Zde jsou vaši protivníci nejen výrazně tužší a silnější, ale hlavně je jich snad desetkrát více – zatímco normálně bojujete se skupinkami 4-5 nepřátel, zde budete pravidelně narážet na armády 40-50 nepřátel najednou. Tuto obtížnost můžete rozehrát hned od začátku, ale samozřejmě je vhodná spíše pro hodně zkušené veterány série. Do podobné kategorie hratelnostních novinek, umožněných výkonnějším HW, spadá také volitelný režim Turbo Mode, který zvýší celkovou rychlost hry zhruba o 20%. Některá komba pak vypadají opravdu hodně divoce. Kromě těchto větších novinek je ve Speciální edici možné najít i nějaké ty nové kostýmy a podobné drobnosti.
Ray tracing a plynulost
Vylepšená verze hry přichází na nové konzole s trojicí grafických nastavení. V tom základním si můžete užít spolehlivě 60 fps plynulou akci ve 4K. Kromě toho je zde ale také možnost zapnout ray tracing, při kterém se hra stále bude snažit běžet v 60 fps, ale místy se dle prostředí nebo akce propadne o něco níže. Nejsem si jistý, zda hraní v tomto módu za to stojí – hlavně proto, že z dvaceti misí se snad jediná odehrává v prostředí, kde je ray tracing opravdu vidět (ulice s kalužemi a neóny). Ve ostatních herních prostředích si sice můžete všimnout o něco lepšího šíření světla a speciálních efektů, ale není to tak viditelný rozdíl. Navíc s ohledem na akční povahu hry je samozřejmě důležitější plynulost. Pokud vám jde o ni, můžete si vybrat třetí grafický mód, kde hra díky variabilnímu rozlišení dosáhne až na 120 fps. Jak přesně všechny tyto módy ve hře fungují, to se můžete na vlastní oči přesvědčit ve videu od expertů nejpovolanějších:
Pokud jste hru již odehráli na starých konzolích, těžko říct, zda dává smysl vám doporučit pořízení její speciální edice. Jestliže jste velcí fanoušci a plánujete se k ní v budoucnu vracet, pak samozřejmě ano, jde o její nejlepší verzi. Stejně tak ji mohu vřele doporučit, pokud jste pětku nehráli vůbec: sama o sobě je to kvalitní akční hra s velmi nadprůměrnou výpravou, která snadno učaruje fanouškům atmosférického hororu i divoké akce. Jako dlouholetý fanoušek série se přiznám, že mě příjemně překvapilo, kam se příběh pátého dílu vydal, jak účinně svedl dohromady všechny oblíbené postavy z minulých dílů a jak silným finále vyvrcholil. Pro úplné nováčky je v hlavním menu obsaženo dostatečné shrnutí děje předchozích dílů série v podobě krátkého filmečku.
Recenze
Devil May Cry 5: Special Edition
Pokud si chcete pátý díl série zahrát v plné parádě na nových konzolích, musíte si jej koupit znovu v této Speciální edici. Získáte tak možnost vybírat mezi několika grafickými nastaveními, přístup k démony zaplavené nové obtížnosti a také možnost hrát celou hru za Vergila s jeho oblíbenou katanou. Vhodné pro hardcore fanoušky a ty, kdo pětku ještě nehráli.
Hra je to paradni ale Ray Tracing si ve hra moc neuzijete protoze pak se odehrava v nejakem prostredi ktere je tezko popsat a tam uz nenajdete zadne zrcadleni kaluzi ci skla
Za mě byl nejlepší DMC čtvrtý díl. A pro mě jediný, který jsem dohrál do konce. Ale ten z roku 2008. Rozkliknu pro osvěžení games.cz a koukám na dobovou recenzi – a helemese, kdopak nám to tam tehdy recenzoval
Nezapomenu na záchranu Kyrie a celkovou atmosféru hry, která byla naprosto dokonalá a ten závěr byl prostě úžasný a byl jsem tehdy z něj naměkko. Ta definitivní verze, tuším z roku 2014 mě naopak zklamala a zůstávám věrný té původní. Budu možná za kacíře, ale pětka předchozímu dílu nesahá ani po kotníky a vůbec mě nebavila. Ale jakože vůbec. Ale na 4. díl jsem zase dostal slinu.
Když já mám u čtení těch mých starých recenzí strašný cringe
Nejhorší je, že podobné pocity budu mít za pár let z čtení těch současných
Každopádně čtverka byla úžasná!
…a píseň „Shall Never Surrender“ poslouchám doteď, minimálně jednou měsíčně:
https://www.youtube.com/watch?v=3ZJ_cqc7cSM&ab_channel=GAME
Ale nejvíc paradoxní je, že i teď po shlédnutí výše zmíněného videa mi přijde grafika čtyřky hezčí než u nejnovějšího dílu. Samozřejmě nemluvím o technologii, roky jsou hodně znát, ale o pocitu z ní. Stejně jako u obou dílů Max Payne od Remedy. Jakmile něco z toho vidím v pohybu, mám sentimentální, ale příjemnou náladu.
Já měl tyhle „meh“ pocity jen v prvních misích pětky, pak začalo to prostředí i příběh být mnohem zajímavější a ke konci jsem opravdu žasnul, jak elegantně to dlouholeté dilema dvou znesvářených bratrů rozsekli
Ale nejvíc nesympatický byl pro mě V. To už mi tolik nevadil ani propíraný „emo“ Dante z odbočky DMC, který nakonec nebyl vůbec špatný díl. Po čtyřce nejlepší, ale ani ten jsem stejně tenkrát nedohrál. Osobně bych byl šťastný, kdyby šestka byla v duchu toho vzpomínaného z roku 2008, prostě pořádná dávka gotického prostředí, parádní muziky a celkově podobného vyznění a jsem si jistý, že by to byl teprve druhý díl, který bych konečně dohrál
JJ, V byl podle mě také nejslabší částí pětky, ačkoliv ten nápad s jeho unikátním bojovým stylem byl zajímavá změna.
Mě celkově trochu mrzí, že je ta hra tak rozkročená mezi ten humor a horor, přijde mi, že jednička měla mnohem konzistentnější ponurou atmosféru a vtípky ji jen sem tam okořenily, ale od trojky dále se ta série předhání v co nejrozmáchlejších bitvách a každá hláška musí být strašně cool, to už je pak takové přehnané. Každopádně je to ale pořád zpracované tak kvalitně, že to člověka baví hrát i se na to koukat.
Prospěl by tomu myslím otevřený navazující svět ala Resident Evil nebo Dark Souls a možná trošku víc (ne zas příliš) zatlačit na to vybavení a případně RPG prvky. Arkádové arénové mlátičky už mi v dnešní době přijdou hrozně zastaralé.
Tak pod toto bych se z fleku podepsal. Přemýšlel jsem teď, co mi na pětce tolik vadilo a opravdu ty rádoby cool hlášky a spousta věcí za hranou stravitelného humoru. Možná je to tím, že mám za sebou čtyřicítku a co mi přišlo parádní ve 20 dnes nechápu. Ale takový Serious Sam 4 mi přišel naprosto fantastický a jedna z nejlepších her loňského roku. Tak fakt nevím …
Za mě byla teda nejvíc jednička na ps2 a až pak čtyřka 👍 Pětka slabá to souhlas. Devil never cry 😎
V trojce jsme ale dostali Vergila a Lady, to byl náhodou také dobrý díl
Trojka by byla úžasná, ale jelikož jsem primárně PC hráč a hraji na klávesnici a myši (ano, 4. díl jsem tak dohrál a bez problémů), tak jsem na to neměl nervy a pro mou škodu to vzdal. Ale i tak si nejvíc pamatuji ten začátek a hodně mě mrzelo, že to prostě nešlo. Gamepad mám a považuji ten od XBox One za nejlepší ze všech, které jsem měl v ruce, ale i tak mi ovládání nepřešlo do ruky.
Trojka dle mého top, parádní level design, výborná hudba, dramaticky zpracovaný příběh, ta znělka prvního souboje s Vergilem legendární.
4 díl byl taky dobrý, ale trojku prostře nepředčil, když se nebavím o grafické stránce.
Tuž pak byl menší restart, když pominu „jiného“ Danteho, tak super bossové, prostředí, navíc jak se měnilo, to bylo parádní. Ale lidi nedokázali akceptovat mladého emo rebela, což je škoda.
Poslední díl, dle mého slátanina, ty přechody mezi charaktery mě dost štvali, V nezábavný, příběh dle mého patří mezi ty horší. Level design rozhodně horší, než v předchozích dílech a to se nebavím o grafice, tam je jasný pokrok. Souboják moc nehodnotím, ten je vždy dobrý.
A já si dám kacířskou myšlenku a řeknu, že nejlepší byl ten reboot od Ninja Theory (ačkoliv to asi tak kacířské nebude, když kouknu na další komentář Repryho). I klasickou sérii mám neskutečně rád, kdy pořád asi z ní nejraději trojku, přičemž pětka byla hodně fajn (i toho V jsem si dost oblíbil).
Ale DmC nabídlo snad tu nejnabušenější hudbu (a to je ta hudba nabušená i v klasické sérii) a hlavně naprosto fantastický soubojový systém, po němž mi téměř každý souboják v podobných hrách přijde tak nějak…nedynamický (snad kromě Bayonetty). A ani ten nový Dante mi vůbec nevadil (nějak v něm nevidím to „emo“, ale mám pocit, že tohle přízvisko si vysloužil prvními trailery, kdy jeho vzhled byl následně ve finální verzi dost upraven), což ale je nejspíše způsobeno tím, že patřím do té mladé generace, tudíž to, co zde má být jakože „cool“, tak mi cool opravdu přišlo.