Recenze Persona 5 Strikers

Podobně jako Persona 5 Strikers navazuje na původní hru Persona 5, tato recenze přímo navazuje na moje první dojmy z hraní. Nebudu tedy znovu opakovat představení hry. Pointou předchozího článku ale každopádně byly dvě věci: Strikers není žádnou „rychlokvaškou“, která by se chtěla pouze přiživit na slavné značce. Téměř ve všech ohledech jde o plnohodnotné pokračování výpravného příběhu původní hry. Druhou důležitou informací je, že tato hra je opravdu vhodná jen pro ty, kdo hráli předchozí díl (recenze), jelikož na něj přímo navazuje a nesnaží se nijak zvlášť vysvětlit základy příběhu nebo třeba vztahy postav, které proběhly v původní Personě 5. Tato recenze nyní odpoví na otázku, do jaké míry se dobrý první dojem povedlo hře udržet po celou její délku.

• Platforma:  PS4 (recenzováno na PS5), PC, Switch
• Datum vydání:  23. 2. 2021
• Výrobce: Omega Force (Japonsko)
• Žánr: Musou JRPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 25 GB
• Herní doba:  40+ hodin
• Přístupnost: 17+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1 499 Kč (Xzone)

Letní výlet s kamarády

Zatímco původní hra se odehrávala především během školního roku (a museli jste v ní dávat pozor při vyučování, plnit domácí úkoly i závěrečné školní zkoušky), Strikers se celá odehrává během letních prázdnin. A parta přátel ze spolku Phantom Thieves se zde za pomoci karavanu vydává na pořádný roadtrip napříč Japonskem. Veselá a uvolněná atmosféra letního výletu je zdrojem mnoha vtipných i dojemných situací, které dále staví na vynikajících hereckých výkonech původního obsazení i nových postav. Nebyli by to ale Phantom Thieves, aby se pod zdánlivě nevinným povrchem neskrývalo něco víc: jejich výlet je zároveň tajnou misí, během které odkrývají tajemná kognitivní Vězení zloduchů po celé zemi.

 

1 z 14

- +

Ačkoliv mám (po 120 hodinách v původní hře) ke klukům, holkám i kočkám z party Phantom Thieves vřelý vztah a opravdu jsem si užíval další momenty s nimi, přiznám se, že po silném zážitku z prvních hodin Strikers jsem se začal trochu nudit v rámci opakující se šablony jednotlivých měst – přijet na místo, zjistit kdo je místní zloduch, vlétnout do jeho Vězení a porazit jej. Příběh původní hry mi proti tomu připadal mnohem pestřejší a nepředvídatelnější. Moji pozornost ale udržela záhada vaší nové AI společnice (Sophie), vaší tajemné AI protivnice (Emma) a celkový pocit, že jde o něco víc, než se na první pohled zdá.

Atmosféra letního výletu je zdrojem mnoha vtipných i dojemných situací.

Naštěstí se ale ve finále ukázalo, že hra poněkud klame tělem a poté, co příběh zdánlivě (poprvé) skončí, naváže na něj překvapivá gradace. Finální dějství, lokace, nepřátelé i příběhová odhalení byly opravdu parádní. Skvělé finále hry přitom podobně jako Royal edice pětky představí dvojznačné odkazy na současný svět, závislost lidí na technologiích a celkové zpohodlnění moderní společnosti. Hra vás svým filozofováním „nebije po hlavě“ jako tituly Hideo Kojimy, někdy spíš působí vyloženě naivně (jak si postavy navzájem vysvětlují, co právě odhalily), ale nic to nemění na síle jednotlivých témat, se kterými pracuje. Každopádně fanouškům JRPG nabídne epické boje a scenérie, které k finále pořádného dobrodružství v tomto žánru neodmyslitelně patří.

Zábavná akce

Nový bojový systém v duchu „skupinových“ Musou mlátiček vás zprvu trochu zaskočí, než se v něm rozkoukáte a naučíte se jej pauznout pomocí otevření menu s kouzly. Přímo ovládáte vždy jen jednu postavu z vaší čtyřčlenné party, ale herní mechaniky vás důrazně pobízejí k tomu, abyste se mezi postavami průběžně přepínali a využívali tak jejich různé schopnosti. Vzhledem k některým zvratům v příběhu a herních mechanikách se také vyplatí nenechat úplně stranou ostatní členy vaší party a průběžně střídat, kdo je aktivní a kdo sedí na střídačce. Minimálně proto, abyste odemkli čtveřici speciálních schopností u každé hratelné postavy. Jako všechny kvalitní bojové systémy v RPG hrách, také tento vám po nějaké době přejde do krve a stane se návykovým. Velkou roli v tom samozřejmě sehraje vámi zvolená obtížnost, aby to pro vás nebyla příliš jednoduchá nuda nebo naopak příliš frustrující překážka.

 

1 z 9

- +

Přestože Strikers nemá tak komplexní mechaniky ve „společenské“ části hry, jako původní P5, dejte si dobrý pozor na to, abyste důsledně a v rozumném pořadí odemykali pestrou paletu schopností v tzv. „Bond“ systému. Mezi naprosto zásadní zde patří třeba rychlejší levelování tohoto aspektu hry nebo automatické doplňování zdraví a many po soubojích. Body přitom získáváte interakcemi s přáteli, včetně volby vhodných odpovědí v rozhovorech nebo plnění vedlejších misí a úkolů. Opět zde platí stejné pravidlo, jako u většiny JRPG – aby si hra udržela vyváženou rovnováhu obtížnosti, je vhodné vedlejší mise plnit průběžně, přestože to často znamená lehce repetitivní návraty do již prozkoumaných lokací. Získaná kořist ale většinou stojí za to.

Bojový systém vám po nějaké době přejde do krve.

Co dodat závěrem? Persona 5 Strikers pro mne byla velmi příjemným překvapením, nejspíš i proto, že se na hře kromě „nového“ vývojářského studia podíleli i původní tvůrci. Čekal jsem průměrnou akční hru s odkazy na moje oblíbené RPG a dostal jsem místo toho víceméně přímé pokračování, které si z toho RPG žánru uchovalo mnohem víc, než jsem čekal (management, pěstování a křížení vašich ulovených/zkrocených démonů nebo třeba nutnost řešit specifické slabiny konkrétních nepřátel na bojišti apod.). Hlavně jde ale o plnokrevné pokračování příběhu s milovanými postavami, které je možná místy až příliš upovídané, ale pravidelně vám vykouzlí úsměv na rtech, protože šarm a humor téhle party je prostě neodolatelný.