Recenze Necromunda: Hired Gun – Warhammer jako Doom

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, už od prvních videí se většina hráčů shodla na tom, že nejzajímavějším aspektem nové hry ze světa Warhammeru 40 000 je, nakolik její hratelnost i hudba připomínají divoce adrenalinovou řež z Doom Eternal. Ačkoliv tak ale hra opravdu působí, jakmile se dostanete do pořádné přestřelky, její level design a zasazení jsou dostatečně odlišné na to, abyste měli pocit, že hrajete něco jiného. Místy mi třeba hra připomínala spíše tituly ze série Metro nebo Space Hulk – ostatně Deathwing z roku 2016 nám nadělili právě autoři této Necromundy.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PS4, PS5, Xbox
• Datum vydání: 1. 6. 2021
• Výrobce: Streum On Studio (Francie)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 50 GB
• Herní doba: 8+ hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: krabicová (vychází 30.6.) i digitální
• Cena: 949 Kč (Xzone)

Šrotiště budoucnosti

Nepatřím bohužel k velkým znalcům deskové hry Warhammer 40 000 a jejího lore, nicméně tohle je už několikátá videohra, u které jsem toho docela litoval. Opět na mne totiž udělala dojem, že zdrojová látka je opravdu svérázná a promyšlená. Necromunda je „mechanizovaná planeta“, jejíž gigantické slévárny, kovárny a další průmyslové vymoženosti dosahují rozměrů, o jakých se nám ani nezdá. V praxi se tyto gigantické výrobní komplexy tyčí do nedohledných výšek a hluboko pod jejich vrcholy vzniká mnoho pater „šrotiště“, kam padá spálené palivo, ale také všemožné zbytky starých továren nebo zařízení. Nedá se to dost dobře popsat, to prostě musíte vidět.

 

1 z 13

- +

V tomto fascinujícím mnohavrstvém podsvětí, zahaleném kouřem a zasypaném popelem, prosperuje celá plejáda organizovaných gangů, které spolu válčí o území i zdroje. Vaše postava (jejíž pohlaví i vzhled si můžete vybrat) je žoldákem a lovcem odměn. Budete tak vyrážet na území válčících gangů, abyste likvidovali jejich nejhorší zlotřilce a následně získali odměnu od místních autorit za jejich hlavu. Vše se ale poněkud zkomplikuje, když se dostanete do pasti a váš chlebodárce vás po smrti přivede zpátky k životu pomocí tajemného vylepšení ve vaší hlavě (ano, je to vyloženě jako zápletka z Cyberpunku, jen bez Keanu). Postupně se ukáže, že do války podsvětí se tentokrát zapletli mocní „shora“ a vše se točí kolem ruin tajemné laboratoře s mimořádnými technologiemi.

Postupně se ukáže, že se do války podsvětí zapletli mocní „shora“.

Zápletka, svět i příběh hry jsou rozhodně zajímavé, ale díky poměrně slabým dialogům, ještě slabším hereckým výkonům a neuvěřitelně špatnému zvukovému mixu si vyprávění příběhu moc neužijete, navzdory přítomnosti mnoha rozhovorů s postavami i nějakých těch filmečků. V praxi se budete po každé misi vracet do místního městečka, abyste nakoupili a vylepšili svoje vybavení, promluvili s NPC a následně si vybrali další misi z nabídky. Kromě třinácti hlavních příběhových misí (dlouhých 15 – 30 minut) se vám postupně začnou otevírat také nepovinné vedlejší mise, což jsou zhruba pětiminutové úseky již splněných misí, ale s nějakým extra úkolem. Pokud byste hráli na některou z vyšších obtížností, může jít o způsob, jak dohnat vybavení, ale jinak můžete tuto repetitivní činnost vynechat. Mimochodem, když už je řeč o vybavení, navzdory zdánlivě velkému důrazu na jeho sbírání a vylepšování ve hře není inventář nebo menu postavy, takže tyto věci můžete řešit jen u obchodníků nebo při spouštění mise.

Zdravý základ, nezdravý zbytek

Když už dojde na střelbu, hra opravdu umí rozpoutat parádní adrenalinový kolotoč, který díky vysoké agilitě vaší postavy i metalové hudbě silně připomíná zmíněný Doom Eternal. Tvůrci zde kladou velký důraz také na běhání po stěně, které využijete nejen při boji, ale také pro překonání několika navigačních puzzle během kampaně. Zbraně jsou většinou náležitě hřmotné, jak se na Warhammer sluší. Jenže celé té zábavě bohužel podkopává nohy technický stav hry. O nepochopitelně špatném zvukovém mixu (kdy jsou třeba dialogy často nesmyslně potichu) jsem se již zmínil, ale kromě toho zlobí také míření na ovladači (což je u střílečky samozřejmě problém) a narazíte také na celou plejádu „tradičních“ bugů, jako je klouzání postav při animacích či poblikávající textury. Ničemu nepomáhá ani umělá inteligence, která většinou prostě jen běží proti vám, pokud se zrovna nezasekne. Skoro všichni jsou přitom humanoidi, což hře ubírá na té pestrosti, která činí „akční puzzle“ přestřelek Dooma tak pestrými. Třešničkou na dortu jsou pak souboje s bossy, jejich mechaniky jsou místy frustrující a životnost poněkud naddimenzovaná.

Všechno to tak nějak drží pohromadě a když se rozjede boj, bavíte se i tak, ale rozhodně je patrné, že hra zasloužila ještě nějaký čas navíc. Kromě zábavně divokých přestřelek mě u hraní udržovala tak chuť vidět další zajímavou lokaci v tomto fascinujícím světě. A dočkal jsem se, protože se podíváte kromě jiného třeba do hnízda genestealerů nebo do ruin oné tajemné laboratoře: svět Necromundy je rozhodně hvězdou této show, ačkoliv mu trochu škodí všudypřítomná šedivě-béžová barevná paleta. Dojem z výpravy také kazí občasné propady plynulosti, související podle všeho s přechody mezi filmečky a hrou. Na půli cesty zůstaly také všemožné herní systémy – svého psího průvodce můžete vylepšovat, ale v boji vám spíš překáží (plete se do rány apod.). Zbraně mají rozsáhlé možnosti vylepšování, ale rozdíly skoro nepoznáte. Je to velká škoda, protože s trochou péče navíc tohle mohla být překvapivě příjemná budgetová hra. Místo toho jsem si ale připomněl, jak těžko se píší recenze na průměrné tituly.