Nemá cenu chodit kolem horké kaše, už od prvních videí se většina hráčů shodla na tom, že nejzajímavějším aspektem nové hry ze světa Warhammeru 40 000 je, nakolik její hratelnost i hudba připomínají divoce adrenalinovou řež z Doom Eternal. Ačkoliv tak ale hra opravdu působí, jakmile se dostanete do pořádné přestřelky, její level design a zasazení jsou dostatečně odlišné na to, abyste měli pocit, že hrajete něco jiného. Místy mi třeba hra připomínala spíše tituly ze série Metro nebo Space Hulk – ostatně Deathwing z roku 2016 nám nadělili právě autoři této Necromundy.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PS4, PS5, Xbox
- Datum vydání: 1. 6. 2021
- Výrobce: Streum On Studio (Francie)
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 50 GB
- Herní doba: 8+ hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: krabicová (vychází 30.6.) i digitální
- Cena: 949 Kč (Xzone)
Šrotiště budoucnosti
Nepatřím bohužel k velkým znalcům deskové hry Warhammer 40 000 a jejího lore, nicméně tohle je už několikátá videohra, u které jsem toho docela litoval. Opět na mne totiž udělala dojem, že zdrojová látka je opravdu svérázná a promyšlená. Necromunda je „mechanizovaná planeta“, jejíž gigantické slévárny, kovárny a další průmyslové vymoženosti dosahují rozměrů, o jakých se nám ani nezdá. V praxi se tyto gigantické výrobní komplexy tyčí do nedohledných výšek a hluboko pod jejich vrcholy vzniká mnoho pater „šrotiště“, kam padá spálené palivo, ale také všemožné zbytky starých továren nebo zařízení. Nedá se to dost dobře popsat, to prostě musíte vidět.
V tomto fascinujícím mnohavrstvém podsvětí, zahaleném kouřem a zasypaném popelem, prosperuje celá plejáda organizovaných gangů, které spolu válčí o území i zdroje. Vaše postava (jejíž pohlaví i vzhled si můžete vybrat) je žoldákem a lovcem odměn. Budete tak vyrážet na území válčících gangů, abyste likvidovali jejich nejhorší zlotřilce a následně získali odměnu od místních autorit za jejich hlavu. Vše se ale poněkud zkomplikuje, když se dostanete do pasti a váš chlebodárce vás po smrti přivede zpátky k životu pomocí tajemného vylepšení ve vaší hlavě (ano, je to vyloženě jako zápletka z Cyberpunku, jen bez Keanu). Postupně se ukáže, že do války podsvětí se tentokrát zapletli mocní „shora“ a vše se točí kolem ruin tajemné laboratoře s mimořádnými technologiemi.
Postupně se ukáže, že se do války podsvětí zapletli mocní „shora“.
Zápletka, svět i příběh hry jsou rozhodně zajímavé, ale díky poměrně slabým dialogům, ještě slabším hereckým výkonům a neuvěřitelně špatnému zvukovému mixu si vyprávění příběhu moc neužijete, navzdory přítomnosti mnoha rozhovorů s postavami i nějakých těch filmečků. V praxi se budete po každé misi vracet do místního městečka, abyste nakoupili a vylepšili svoje vybavení, promluvili s NPC a následně si vybrali další misi z nabídky. Kromě třinácti hlavních příběhových misí (dlouhých 15 – 30 minut) se vám postupně začnou otevírat také nepovinné vedlejší mise, což jsou zhruba pětiminutové úseky již splněných misí, ale s nějakým extra úkolem. Pokud byste hráli na některou z vyšších obtížností, může jít o způsob, jak dohnat vybavení, ale jinak můžete tuto repetitivní činnost vynechat. Mimochodem, když už je řeč o vybavení, navzdory zdánlivě velkému důrazu na jeho sbírání a vylepšování ve hře není inventář nebo menu postavy, takže tyto věci můžete řešit jen u obchodníků nebo při spouštění mise.
Zdravý základ, nezdravý zbytek
Když už dojde na střelbu, hra opravdu umí rozpoutat parádní adrenalinový kolotoč, který díky vysoké agilitě vaší postavy i metalové hudbě silně připomíná zmíněný Doom Eternal. Tvůrci zde kladou velký důraz také na běhání po stěně, které využijete nejen při boji, ale také pro překonání několika navigačních puzzle během kampaně. Zbraně jsou většinou náležitě hřmotné, jak se na Warhammer sluší. Jenže celé té zábavě bohužel podkopává nohy technický stav hry. O nepochopitelně špatném zvukovém mixu (kdy jsou třeba dialogy často nesmyslně potichu) jsem se již zmínil, ale kromě toho zlobí také míření na ovladači (což je u střílečky samozřejmě problém) a narazíte také na celou plejádu „tradičních“ bugů, jako je klouzání postav při animacích či poblikávající textury. Ničemu nepomáhá ani umělá inteligence, která většinou prostě jen běží proti vám, pokud se zrovna nezasekne. Skoro všichni jsou přitom humanoidi, což hře ubírá na té pestrosti, která činí „akční puzzle“ přestřelek Dooma tak pestrými. Třešničkou na dortu jsou pak souboje s bossy, jejich mechaniky jsou místy frustrující a životnost poněkud naddimenzovaná.
Všechno to tak nějak drží pohromadě a když se rozjede boj, bavíte se i tak, ale rozhodně je patrné, že hra zasloužila ještě nějaký čas navíc. Kromě zábavně divokých přestřelek mě u hraní udržovala tak chuť vidět další zajímavou lokaci v tomto fascinujícím světě. A dočkal jsem se, protože se podíváte kromě jiného třeba do hnízda genestealerů nebo do ruin oné tajemné laboratoře: svět Necromundy je rozhodně hvězdou této show, ačkoliv mu trochu škodí všudypřítomná šedivě-béžová barevná paleta. Dojem z výpravy také kazí občasné propady plynulosti, související podle všeho s přechody mezi filmečky a hrou. Na půli cesty zůstaly také všemožné herní systémy – svého psího průvodce můžete vylepšovat, ale v boji vám spíš překáží (plete se do rány apod.). Zbraně mají rozsáhlé možnosti vylepšování, ale rozdíly skoro nepoznáte. Je to velká škoda, protože s trochou péče navíc tohle mohla být překvapivě příjemná budgetová hra. Místo toho jsem si ale připomněl, jak těžko se píší recenze na průměrné tituly.

Recenze
Necromunda: Hired Gun
Stylový boj dokáže strhnout a svérázné prostředí zaujmout, ale bohužel hra poněkud trpí po technické stránce a ani design některých jejích herních mechanik (vylepšování zbraní, pes, vedlejší úkoly) nepůsobí úplně hotově. V praxi se tak jedná o zapomenutelnou jednohubku, která zvládne zabavit, ale také zanechat hořkou příchuť promarněné příležitosti. Pouze pro nenáročné hráče nebo oddané fanoušky předlohy.
Líbí se nám
- Divoké a zábavné přestřelky
- Fascinující prostředí Necromundy
- Náležitě řízná hudba
- Brutální arzenál zbraní
- Věrnost předloze
Vadí nám
- Umělá (ne)inteligence
- Jednotvární nepřátelé
- Nedořešené herní systémy
- Technické nedodělky
- Problémy s ovladačem
Klasika… W40k hry skoro nikdy nedopadnú dobre, jemne nadpriemerné veci ako Space Marine sú oslavované ako vrcholy videohernej stopy tejto značky. Čo je smutné.
Tak Space marine je sice jen lehce nadrpůměrný ale je to jediná, jedna z mála AAA her. Právem oslavovaný je DoW 1 a DoW 2.
Roky na Zing chodím a nikdy jsem neměl potřebu cokoliv komentovat, až dnes, po přečtení komentářů k této recenzi…
Martine utíkejte!
Jakmile se do světa Warhammeru ponoříte, není už cesty zpět
Lore Warhammeru má potenciál zadupat do země každou jinou existující sérii, což doufám, že se nikdy nestane, protože ohýbání pro mainstream, by zabilo její esenci jako se to například stalo SW nebo ST. Děkuji ale ne.
Recenze super a bohužel… je to jako (skoro) vždycky. Já se asi nedočkám AAAA Warhammer hry jiné, než je série Total War za niž děkuji každý den Big E.
Space Marine je AAA hra, bohužel dalšího dílu už se ani nikdy nedočkáme
Hehe, díky za varování, určitě si to nechám až po E3
Jako doom eternal? Ježíš tak tomu se je lepší vyhnout!Doom eternal byl skákací odpad! Doteď nemůžu pochopit jak to mohla po předchozím skvělém díle tak zvorat!
Naopak. Eternal má suverénně nejlepší combat ze všech FPS.
Tahle hra se měla jmenovat Necromunda: Promarněná příležitost. Obrovská škoda… Doslova v každé nádherné lokaci vám bude cmunda metat do obličeje právě tuhle myšlenku. Jak napsal Martin: svět Necromundy je rozhodně hvězdou této show. Brutalistní všekovové prostředí, obří výpustě, rozžhavený kov proudí, jinde pomalu chladne na pásech, jiskry zasypávají oční zřítelnice. Neskutečná podívaná. Grafika neuráží, k tomu velmi dobře fungující soundtrack. Jenže potom vezmete do ruky první kvér, potkáte první, druhou, třetí, dvacátou skupinku ženských (z nějakého důvodu zde nepřátelé nabíhají ve zvláštních pohlavně nenamixovaných oddílech?) a celý dojem se sesype jako domeček vystavený z Mastifových exkrementů.
Nikdy bych nevěřil, že zažiju tak markantní rozdíl v gunplayi. Respektive úplně přesně napsáno – rozdíl v pocitu váhy zbraně a jejího úchopu. Celou dobu jsem přemýšlel k čemu tento problém ve cmundě připodobnit a už jsem na to přišel. DOSLOVA máte pocit, že zbraň je jednolitě navařená na kus ocelové traverzy nebo přivázaná na kus klacku. Prostě postava drží zbraň jako prase kost a pohyb s ní je toporný a doslova směšný. Od úplně první vteřiny jsem měl tento dojem. Nevím zda je to bug nebo prostě neexistuje ve hře žádný POHYB ve smyslu MANIPULACE se zbraní, ale postava prostě běží s nataženou rukou, která je zakončená kvérem… V mžiku jsem se přenesl do ’90 let a to mám pocit, že se i ta dvouhlavňovka medvědice (v Doom II) při chůzi aspoň pohupovala zleva doprava. U FPS mě to velmi nemile zaskočilo. Neskutečně to ničí pocit ze střelby…
UI je rovno kvalitě příspěvků páně cypa. Jak jsem zmínil: nabíhající skupinky po zuby ozbrojených děvčat vs nabíhající skupinky po zuby ozbrojených chlapců. Hlavně se nepomíchat. Houby na projektily. Nulová strategie. Držet spoušť, sem tam vyslat pséka, občas se z nudy proběhnout po zdi (což je, uznávám, cool), kotvička a nebo použít dash, případně si zobnout nějaký ten zdravotní balíček. Nad to ve hře není nic.
Mix zvuku je vtip. Jsem přesvědčený, že každý, kdo trochu více poslouchá muziku by do hry audio stopy namixoval lépe. Tohle mixovala paní uklízečka, když večer v kancelářích vývojářů utírala stoly.
Ale! Užívám si to. Opět podtrhávám Martinova slova. Zasazení a jednotlivé lokace jsou okulahodící, level design není úplně ze zadku a člověka vyloženě táhne poznávání dalších a dalších prostředí, místností a arén vpřed. Jedno velké mínus bohužel je, že není co sbírat. Žádné collectibles. Když už si autoři dali takovou práci s prostředím, je veliká škoda, že jeho průzkum a poznávání nepodpořili nějakými útržky, deníky, případně sběrateslkými předměty apod. Ostatně absence inventáře a encyklopedie nepřátel a lore světa, v době, kdy jej má i Doom (pokud se nepletu), je trestuhodné… Inu, promarněná příležitost. Což by mohlo být většinové synonymum pro hry ze světa Warhammer 40k.
dohrál jsem první misi…
jako atmoška je dobrá, prostředí a grafika taky dobrá ale zbytek je takovej MEH …
prostě FULL AUTO do všech…
ale možná mě to baví víc než Doom eternal xD je to víc RARE …
uvidíme ke konci… zatím 6/10
dohrál jsem prvních 5 misí…
atmosféra už trochu pokulhává protože to kazí stále stejní enemáci a nevýrazní bossové…
někdy ty fighty trvají příliš dlouho, že už se modlíte aby byl konec a vy se mohli přesunout dále…
no a je to pořád FULL AUTO …
ale musím se opakovat baví mě to víc než DOOM … xD prostě díky grapling hooku je to lepší, rychlejší a ta atmosféra je temnější... samozřejmě doom má lepší loore a příběh a všichni se shodneme, že Necromunda je nevyužitej potenciál ale combat je prostě stejně zábavnej jako v Doomovi jen občas musíte vysypat o pár zásobníků navíc…
munice je nekonečno…
6/10 určitě …
takovej průser to není když doom dostával 10/10 ….
Jakožto správný fanoušek univerza 40K jsem si hru koupil v předobjednávce, třebaže jsem věděl že toto studio stojí za jinou warhammer 40K hrou a to jest Space hulk: deathwing, což byla velmi krásná a atmosférická hra, kterou při vydání trápilo neuvěřitelné množností bugů a špatný technický stav a kde tím nejvíce trpěl coop. Vzhledem k tomu, že tahle hra byla od začátku prezentována jako singleplayer věřil, jsem že tentokrát bude technický stav hry lepší. Chyba lávky. Ano technické problémy tu jsou také, při streamovaní se sekne nahrávací obrazovka, občas hra spadne, v recenzi zmíněné audio, prý už je opravené, a pár dalších drobných technických problémů. Co tu hru sráží dolů je značné množství designových chyb/ přešlapů. Prvně se asi vyjádřím k věcem zmíněným v recenzi. Osobně nemám pocit, že by mě hra nutila stále používat wallrunning a prakticky ho nepoužívám. Člověk si bohatě vystačí s double jumpem a kotvičkou. Při souboji s jedním bossem byl ten boss natolik nevýrazný, že se mi během chvíle ztratil mezi hromadou dalších mobek co se tam objevili. Co se týče převážně humanoidních nepřátel, tak tohle odpovídá předloze a i když jsou ve warhammeru další rasy/mutanti/démoni a další věci, tak zasazením do úlohového města odpovídá tomu, že na nic moji jiného než lidi člověk nenarazí. Kde se zase nedrží předlohy jsou zbraně, specificky třeba boltery a jejich modovatelnost nebo to, že normální člověk z nich není schopen střílet protože zpětný ráz by mu utrhl ruce. Dále je tu pak spousta dalších designových chyb a rozhodnutí. To že hra mi přišla dost těžká a člověk vydrží pár ran za to nepřátelé toho vydrží neskutečně hodně beru. Hra je těžká, ale to že se nepřátele leckdy spawnují donekonečna a často hráči za zády je fakt špatné. Stejně jako absence možnosti najít lékárničky ve hře, byť může najít stipacky. Ano, dejme tomu hra je těžká. Ale když člověk použije všechny lékárničky, všechny stimpacky, pak umře a po načtení nemá žádný je fakt zlé. Další chybka je, že dá namapovat na klávesy všechny schopnosti, zbraně atd, ale není možné si namapovat lékárničku. Úplně tragická je pak side mise, kdy člověk má zabrat několik lokací, které se navíc zabírají docela dlouho a u toho se na něj valí nepřátele ze všech stran a on musí stát na místě bez možnosti krytu. Další chybou je nemožnost si při nákupu vybavení možnost doplnit munici a nutnost tak spoléhat na co člověk najde, byť je toho k najití docela dost a větší problémy to člověku nezpůsobuje. Je toho tolik, že nevím jestli jsem zmínil všechno. A, ano soustředil jsem se na ty negativní věci, a ano ta hra má i spoustu pozitiv. Víceméně souhlasím s hodnocením recenze a jako fanoušek warhammeru 40K přičítám bod k dobru.
Díky moc za zajímavé doplnění, čím dál víc mám chuť se do toho lore nějak víc ponořit (pobavil mě třeba nápad s utržením rukou od zpětného rázu zbraně).
Co by bylo ideální, když pominu přímo deskovou hru?
Jsou třeba nějaké vhodné knihy nebo dokonce filmy?
Nah, už jsem to měl skoro celý napsaný a zavřel jsem si prohlížeč. Tak znovu. Bolter by se technicky klasikoval jako automatický raketomet, po výstřelu v se náboji zažehne raketové palivo a po penetraci cíle dochází k explozi náboje a naprosto devastujícímu poškození. Zjednoušeně řečeno. Ta zbraň by měla takový zpětný ráz že pro normálního člověka by bylo nemožné ji používat. Opět zjednodušeně řečeno. Jsou tu nějaké výjimky jako bolt pistol, ale není teď nutné zacházet do podrobností. Drobná korekce, warhammer nevychází z deskové hry, ale z takzvaného table topu, potažmo wargamingu jakožto hra s modely/miniaturami. Ano, časem vznikly i vyložené deskové hry jako třeba Space hulk, vyšla pak i pc verze. Já osobně se tomuhle taky nevěnuji. Modely jsou drahé a já jsem moc levý na to abych ještě barvil a to nemluvím o shánění lidí na hraní. Ale to je jen detail. K filmům. Ano, je, Jeden, Hodně špatný. Někdo ho má rád někdo ne. Fanoušek warhammeru by ho asi vidět měl, ale pokud ne, o nic zásadního nepřijde. Film se jmenuje Ultramarines podle stejnojmenné kapituly space marináků. Jinak je hodně hodně fan made filmečků, ale většinou jsou velmi krátké. Co se týče knížek, tam je to podstatně složitější. Vyšla jich už asi miliarda a ne nejsem daleko od pravdy a pořád vycházejí nové. V češtině jich vyšla slušná řádka a pořád vycházejí další, ale z celkového počtu je to jen zlomek. Také dost záleží na tom co člověka baví, jestli chce číst o dvoumetrových super lidech, kteří jsou doslova stroje na zabíjení nebo o obyčejných gardistech, jejichž životnost je zhruba stejně dlouhá jako doba než napíšu tady ten příspěvek, už podruhé. Někomu je to jedno a čte všechno někoho baví třeba jen ta garda a podobně, protože je to takové lidštější než ti space marines. U space marines se dá začít u serie o Ragrarovi. A nebo se do toho opřít a pustit se do Horova kacířství, serie co má přes 50 dílů a stále vychází další, v češtině jich je asi 7. Někoho ta serie nebaví, protože se neodehrává se 40K ale ve 30K, ale já bych ji rozhodně doporučil, protože člověk detailně pozná jednotlivé kapituly space marines. Ale jak jsem říkal někoho space marines nemusí tolik bavit. A ta serie to bere hodně zeširoka a celkově se zaobírá Horovou herezí, tedy tím co se odehrálo před 40K. Sama 40k se hodně letech příběhové stagnace posunula, ergko vychází další knížky a prostě všechno. Pokud by člověk chtěl číst o gardě, tak třeba serie Gauntovi duchové. Další varianta je si prostě přečíst různé wikipedie, kde je všechno relativně popsáno a uceleno. Minimálně nějakou časovou linku toho univerza. Protože různé příběhy a podobně se taky objevují v ruleboocích k těch modelům. A těch rulebooku je taky požehnaně. Ale wiki právě svoje informace čerpaji i z těch rulebooků. Jinak vyšla i warhammer verze dračího doupěte. Nic moc už mě teď zrovna nenapadá, i když toho bude ještě dost. Na jednu stranu svět warhammeru není pro každého, je to temné kruté místo, kde vládne fanatismus, dystopie, lidé umírají po milionech a v případě potřeby není problém odpálit celou planetu. Zároveň je to univerzum tak neuvěřitelné široké a pestré, zabírá celou galixii, takže si v něm najde každý to svoje, protože je v něm úplně všechno. Hlavně válka. Iin the grim darkness of the far future there is only war
Wow, díky moc za perfektní odpověď, hádám risknu ten film
Jak říkám, za jedno zkouknutí stojí a v blue ray kvalitě vypadá i znatelně lépe než kdysi vyšel. Ale jako nakouknutí do toho světa možná může sloužit, ale rozhodně ne k tomu aby se člověk do nějak více ponořil, na to je příběh toho filmu až příliš plochý.
Za mě určitě komiksy co vycházeli ve Warhammer monthly. Ideální pro začátečníky protože nejsou moc dlouhý a ukazují různý aspekty světa. Dají se normálně najít na netu, Black library za mě nejlepší.
+ Určitě minisérie astrates nás YouTube je top
Před půl rokem jsem měl podobnou myšlenku, YT je samozřejmě také skvělý zdroj, naprosto doporučuju kanál od Luetin09, nejlepší začít historií, tedy The Emperor of Man, Rise of Humanity. A pak pokračovat dále. Po prvních videích má člověk jakous takous představu a může se vydat na knihy. Z her doporučuji Wh40k Inquisitor: Martyr. První „diablovka“, kde jsem sledoval příběh.
Tak ono není potřeba chodit na daleko i v českých luzích a hájích je poměrně dost kanálů zabívající se warhakmmer tematikou. Xmatilux, Imperiální pravda, Warboss Dreg, Vox Imperialis, Adeptus Divinitatus. Rozhodně je tedy z čeho vybírat. Martyr je skvělá hra, která při vydání nepatřila zrovna k nejlepším, ale dostávalo se ji i nádále náležité péče a dneska je to velmi dobrá hra. Má zajimavý příběh a dobrou atmosféru. Další hodně dobrou hrou je Warhammer 40K: Mechanicus. Tahovka se dobrou atmosférou a hratelností. Jinak obeceně se dá říct že v posledních letech 99,9% warhammer her trpí stejným problémem. Dělají je fanoučci co mají ten zápal, ale chybí jim peníze a lidská síla na to aby udělali nějakou pořádnou AAA hru. Což byl dokonalý příklad u Space Hulk: Deathwing. Krásná atmosféra a všechno, ale technický stav bída a děs. Proto i když v poslední době vzniká dost warhammer her, tak jsou to povětšinou tahovky, protože jejich výroba je levnější a jednoduší. A celkově jsou to indie tituly s různou úrovní kvality
Moc děkuju za všechny tipy, opravdu jsem dostal chuť pořádně se do toho světa ponořit
rozhodně nezačínat filmem Ultramarines to je děs běs hrůza ještě teď z toho mám noční můry spíš začít knihama Ragnar serie je super do začátku a pokud se bude líbit tak je spousta dalších serií
já osobně mám strašne rád serii Gauntovi duchové
Tak zase bych ten film nehodnotil, ano je hrozný, ale že bych z toho měl noční můry to zase ne. Na jedno shlédnutí je to tak nějak fajn, ale pokud ho člověk neuvidí, tak v zásadě o nic nepříjde. Jak Ragrar, tak Gauntovi duchové jsou dobré serie, byť v obou jsou nějaké kraviny ohledně lore. Ale jak jsem říkal, znám lidi, které knížky o space marinech nebaví a čtou jenom gardu a podobně,
Díky za parádní recenzi pod kterou bych se na místě podepsal. Souhlasím naprosto se vším, i když nerad a se smutkem. Stále vstřebávám tu pachuť zklamání ze hry, která mě v prvních misích tak nádherně namlsala a pak cynicky sežvýkala a odkopla. Já jí ale nakonec v deváté kapitole udělal to samé.
Díky za přečtení a pochvalu.
Já si hru v rámci možností užil až do konce (i když tedy u jednoho bosse v poslední misi jsem s tím málem seknul, jelikož ty jeho mechaniky jsou vyloženě divně telegrafované) a hrozně se mi líbil ten svět, lokace a lore. Ona to je budgetová hra za nižší cenu a nebýt těch technických problémů, mohla to být fajn odreagovávačka. Takhle z toho ale mám opravdu dokonale smíšené pocity.
„Dokonale smíšené pocity.“ To hru vystihuje naprosto přesně. Ale když si vzpomenu cca na první hodinu hraní, musím zatlačit slzu, protože to vypadalo na další metalový doomovský nářez. O to víc mrzí finální výsledek.