Recenze Trepang2 – klasika v novém kabátě

Trepang2 (nebo Trepang na druhou?) sice nese ve svém názvu dvojku, jeho přímého předchůdce byste však hledali marně. Ve skutečnosti se jedná o první vážnější počin stejnojmenného kanadského indie studia, které k datu vydání této hry sestávalo z pouhých čtyř členů. Mimochodem, slovo trepang označuje mořskou okurku, pokládanou v některých zemích za delikatesu. A ne, v tomto případě se nejedná o zeleninu.

• Platforma: PC (recenzováno) XSX|S, PS5 (v přípravě)
• Datum vydání: 21. 6. 2023
• Výrobce: Trepang Studios (Kanada)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 35 GB
• Herní doba: 4-5 hodin
• Cena: 732 Kč (Steam)

Na jednoho duchovního předka však Trepang2 přeci jen navazuje. Je jím F.E.A.R. z roku 2005, potažmo jeho o čtyři roky mladší pokračování. Vzhledem k podobnosti těchto her a víceméně přiznané inspiraci se nabízí otázka, zda se Trepang2 může stát pro původní sérii F.E.A.R. podobně úspěšným pokračovatelem, jako například fantastické Prey z roku 2017 pro sérii System Shock nebo třeba moderní série Dishonored pro stařičké, ale stále skvělé, Thiefy. Každá paralela totiž kulhá a genetická příbuznost nebo duchovní inspirace ještě nemusí být zárukou podobných kvalit.

Příběh

Příběh střílečky Trepang2 začínáte jako vězeň. Jako tajemný subjekt 106, který sice ztratil paměť, ale nikoliv řadu nejen bojových schopností. Hra vám velmi rychle představí několik základních mechanik a dovedností, které vám vystačí po celý její zbytek a co nejdříve vás vrhne do samotné akce, rozdělené do šesti hlavních misí a stejného počtu nepovinných vedlejších. Samotná kampaň je poměrně krátká a na střední obtížnost se dá dohrát cca za čtyři až pět hodin. Na počátku nevíte kdo jste, kde jste, proč tam jste, ani kdo je přítel a kdo nepřítel. Hra však nabízí poměrně ucelený příběh, jež na tyto otázky nabídne uspokojivé odpovědi a který můžete dále odhalovat i sbíráním různých informací v jednotlivých úrovních nebo skrze dialogy s ostatními NPC, ať už  vašimi spolubojovníky v misích nebo jen skrze komunikaci na vysílačce. Kolik pozornosti příběhu hráč věnuje a nakolik se rozhodne proniknout do jeho detailů a zákoutí i skrze zabudovanou databázi a nalézání nejrůznějších fragmentů v jednotlivých úrovních, je zcela na něm. Jak je dobrým zvykem, hra vás k jeho sledování nijak nenutí a můžete si ji užít, i když na něj zcela rezignujete. Rozhodně však doporučuji snažit se získat alespoň nějaký základní kontext, protože vaše snažení pak dává výrazně větší smysl a lépe si užijete několik zajímavých příběhových momentů.

 

1 z 9

- +

Jak již bylo řečeno, kampaň nabídne hráči šest relativně velkých samostatných misí, z nichž každá se odehrává v jiném prostředí. Věrna odkazu svého předchůdce, nemůže Trepang2 samozřejmě postrádat ani obligátní tajné vojenské laboratoře, ale podíváte se i do starého zámku nebo do podzemního komplexu v ruské Sibiři. Staré F.E.A.R.y připomíná i skladba vašich nepřátel, kterou tvoří převážně několik variant lidských protivníků v podobě elitních vojáků a samozřejmě nemůže chybět ani občasné zpestření několika nadpřirozenými prvky. Na konci jednotlivých misí vás obvykle čeká boss, který je, snad až na jednu výjimku, klasický bullet sponge bob, nevyžadující žádnou zvláštní taktiku nebo přemýšlení. To je ostatně vlastní hře jako takové – hráče nikde ničím nezdržuje, prakticky se nedá zakysnout a vždy víte, nebo alespoň tušíte, co se po vás chce a kam máte jít. Jednotlivé úrovně jsou v tom ohledu přísně lineární, otevřené dveře (případně marker) celkem spolehlivě indikují cestu vpřed a jediná možnost explorace se obvykle sestává z několika vedlejších místností nebo zákoutí, kde můžete najít další informace, zbroj, životy nebo třeba vzácné zbraňové mody. Podobně jako ve F.E.A.R. je řada míst a událostí předskriptovaná a hra vás neušetří ani klasických lekaček, i když ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Bohužel jsem se nedokázal ubránit dojmu, že  působí již poněkud vyčpěle a překonaně, ačkoliv v tomto titulu alespoň v malé symbolické míře zřejmě chybět nemohly. Celkově vzato level design žádným způsobem neoslní a je podřízen akčnímu nekomplikovanému zážitku, pravděpodobně stejně jako možnostem malého studia a jeho rozpočtu.

Gunplay

Alfou a omegou každé střílečky je však nakonec akce a s ní spojený gunplay. V tomto ohledu však musím konstatovat, že Trepang2 bohužel nenaplnil svůj potenciál. Vývojáři se rozhodli nenabídnout standardní režim přesnější střelby, který ve většině FPS najdete na pravém tlačítku myši a vsadili vše na jednoduchý jednotlačítkový gunplay bez doměřování. Pravé tlačítko najde využití v podobě melee útoku, který jsem ale téměř nevyužil. Namísto toho je hře například možnost podkluzování nepřátel, efektivní zejména proti těžkooděncům se štítem, ovšem ani tato mechanika není příliš významná a hra by se bez ní klidně obešla. Absence přesnější střelby však zásadně ovlivňuje samotnou akci – hráč nemá natolik dokonalou kontrolu nad střelbou a ruku v ruce s tím chybí i ona jistota a příjemný pocit uspokojení z preciznosti, kterou v tomto ohledu nabízejí jiné střílečky. Mimochodem, zbraňový arzenál je naprosto klasický a obsahuje snajprovku (ta nabízí na myším kolečku i sekundární režim přes optický zaměřovač), SMG, brokovnici, útočnou pušku, granátomet, několik typů granátů a pokud je mi známo, všechny zbraně jsou inspirovány reálnými předlohami. Ve výsledku však střílíte prostě tím, co máte po ruce (ve hře můžete mít u sebe v jeden moment dvě zbraně a dokonce i dual wield) a do čeho máte zrovna munici.

Toto vše jsou důvody, proč z mého pohledu nejsou souboje v Trepang2 tak zábavné, jak by mohly být. Ve hře navíc není žádný propracovaný systém krytí ani si nelze příliš pomoci dobrým pohybem, jako například v moderních Doomech a jakmile získají nepřátelé čistou line-of-sight, máte problém. Hra tak nutí do agresivní taktiky zlikvidovat nepřátele dříve než oni vás a k tomu vám dává do vínku dva základní skilly – bullet time, kterého nebudete mít nikdy dost a neviditelnost po vzoru Crysis, kterou naopak příliš nevyužijete.

Na půli cesty

Tato ambivalence je ve skutečnosti poměrně signifikantní pro hru jako takovou. V mnoha ohledech je zajímavá a dává tušit talent, nadšení a potenciál tvůrců, v jiných směrech je poněkud nedotažená a obsahuje řadu zbytečností. Nebo ke své škodě neobsahuje to, co by se nabízelo, aby byla o něco lepší. Některé prvky vyloženě působí, jako by byly do hry naimplementovány v rámci nějaké širší vize, na jejíž dokončení však už nezbyl čas nebo peníze. Takže tam jsou a působí opuštěně, beze smyslu, jako pěst na oko. Například váš bunkr, který navštěvujete mezi misemi jen proto, abyste si v nějaké místnosti vybrali misi a vrátili se stejnou cestou zpět na helipod, odkud na ně vyrážíte. Bunkr je prázdný, najdete v něm zamčené dveře, do kterých nemůžete vstoupit, prakticky nic v něm nemůžete dělat (snad s výjimkou combat simulátoru) a nenabízí zkrátka nic, co by se nedalo vyřešit přes položku v menu, nebo bez čeho by se hra neobešla zcela. Podobný případ jsou i bedny, které nacházíte v jednotlivých misích a které umožňují modifikace zbraní. Problém je, že obvykle stejně žádné modifikace nemáte a pokud jsem něco nepřehlédl, ani si nemůžete zbraň přepnout, zatímco je tento interface otevřený, ale je třeba bednu nejprve zavřít, vyměnit zbraň, a poté otevřít znova. Působí to trochu jako placeholder něčeho, co mělo být teprve doděláno, ale již k tomu nedošlo.

Trepang2 je duchovní nástupce, kterému se povedlo jakž takž zkopírovat tělo originálu, ne však i jeho duši. Ve výsledku působí spíše jako hodně dobré technologické demo, kterému se ale úplně nepodařilo najít nebo možná jen prodat vlastní autentickou identitu. A tak zatímco skutečná mořská okurka je někým pokládána  za delikatesu, Trepang2 zůstane spíše mírně nadprůměrným pokrmem na nablýskaném talíři, který neurazí, ale bohužel ani nenadchne.

Hra běží na Unreal Engine 4 a kromě aktuálního PC si ji hráči budou moci brzy vyzkoušet i na PlayStation 5 nebo X-Box Series X/S. Pokud vás tento typ stříleček láká, já osobně bych doporučil investovat čas a peníze spíše do původních F.E.A.R.ů v duchu českého přísloví “proč chodit ke kovaříčkovi, když můžete přímo ke kováři”. Trepang2 na tuto řečnickou otázku přesvědčivou odpověď nenabídl.