Proč je Call of Duty: Black Ops 2 zasazeno do budoucnosti?

Z našeho preview je jasné, že Call of Duty: Black Ops 2 se poprvé za několik let snaží o inovaci ve vyprávění singleplayeru, jež může přinést sáhodlouhé změny i do hry více hráčů.

Co konkrétního o novinkách nám nový díl ovšem pověděl mezi svými řádky? Jak navazuje na Black Ops 1? A proč stále nepřichází nový engine? Tyto i jiné otázky řadu hráčů vytáčejí tak, že by i Tasmánský čert záviděl. Podívali jsme se proto Black Ops 2 pěkně na kobylu a zamysleli se nad tím, co tím vývojáři sledují.

V textu se záměrně nebudeme zabývat multiplayerem ani zombie módem, alebrž o nich je prd známo. Naopak předpokládejme, že preview jste již četli.

Kampaň & hratelnost – inovace v Call of Duty! :-O

Zlí jazykové vypichují, že většina novinek kolem singleplayeru Black Ops 2 byla dávno implementována na střílečkách se značkou Tom Clancy (Ghost Recon, Rainbow Six) a jistě mají pravdu. Novinky ohledně Black Ops 2 skutečně vyznívají spíše tak, jako by se na nás valil Call of Duty: Post-Modern Warfare. Či snad Call of Duty: Advanced Warfighter?

Změny v Black Ops 2 je ovšem třeba vnímat v ranku samotné série Call of Duty. Tahle značka patří mezi nejúspěšnější jména herního trhu, ne-li tu zcela nejúspěšnější. Právě proto je sympatické, že Black Ops 2 jde alespoň trochu proti prokletí vysokých výdělků, totiž nechuti experimentovat (protože když recept vydělává, producenti mají touhu se ho držet stůj co stůj).

Právě originální strategičtí levobočci série byli v minulosti zrušení. Důvod zůstává neznámý, dalo by se ovšem spekulovat, že jím mohla být snaha o žánrovou čistotu slavné značky.

Nic ze zrušených her ani plánovaných novinek Black Ops 2 skutečně není originální v kontextu aktuálních her či filmů. Brutalitu jsme tu měli dávno, ani děj Black Ops 1 nemohl překvapit nikoho, kdo kdy viděl (nebo četl) Fight Club. A rozhodnutí měnící kampaň jsme tu měli nedávno.

Je pravdou, že Black Ops 2 tak nejspíše nebudou hratelností příliš inovující na poli videoher jako celku. Ale…

Právě díky velikosti a známosti své značky ale mají šanci rehabilitovat leccos ve videohrách od taktických stříleček po real-time strategie (Strike Force půjde hrát oběma možnosti); proč? Protože není náhodou, že formuli Call of Duty přejal Battlefield 3 i nový Medal of Honor – někdo totiž trendy udávat musí.

A Black Ops 2 by právě to mohl pro současné střílečky udělat. Pokud se Strike Force ujme, očekávejte více taktických akcí a snad i strategií.

Bez nového enginu přesto stojí Call of Duty na rozcestí. Buď bude série pokračovat v zajetých seriálových kolejích (přičemž jednou se formulka zákazníkům přejí), nebo skrze novinky přinese nutný posun vstříc novým kvalitám, kterými bude nadále určovat tempo trhu. Snaha Treyarchu je ovšem sympatická nejen pro hráče série, ale i důležitá pro trh jako takový.

 

1 z 1

- +

1.

Zasazení – budoucnost je elektrická

Můžeme štkát na skutečnost, že Call of Duty uvízla v současnosti a například takové první světové války se v ní asi jen tak nedočkáme. Přitom s renomé série by Activison nejspíše prodal milióny kusů, i kdyby hru zasadil do řecko-perských válek…

Na druhou stranu, Black Ops 2 poprvé za sérii seriózně vyhrožuje přítomností složitější a zároveň aktuálnější zápletky! A není to jen proto, že se svým zasazením přiblížila tomu, čím se u Call of Duty straší už několik let – totiž přesunem do éry boje proti vesmířanům.

Ačkoliv průzkum jiných historických období by v sérii jistě také stál za to, Treyarch svůj výlet do roku 2025 odůvodnili snahou ukázat neradostnou budoucnost lidstva. Zdrojů je málo, technologie je snadno napadnutelná, a pro záchranu dne je třeba si ušpinit ruce postaru. Právě to je pojítko mezi prvním špinavým a studenoválečným Black Ops a jeho rádoby-futuristickým pokračováním.

„Elektronické bojiště budoucnosti nám přestává být doménou sci-fi děl a začíná se pomalu a jistě odehrávat i v realitě.“

Call of Duty samozřejmě nikdy nebyla natolik komplexní série, aby stálo za to, se nad ní sáhodlouze zamýšlet pro její témata a motivy. Infinity Ward sice v Modern Warfare 2 přišel s kontroverzní letištní misí No Russian, jež je ojedinělou ukázkou „hry za ty zlé“ v mainstreamové produkci, tím ovšem nějaká snaha o nastavování zrcadel končí.

Black Ops 2 má ale opět značnou šanci to zvrátit. PR materiály se tak předhánějí ve výkladu, nakolik jsou předpovídané vize nejnovější hry pravděpodobné.

Vývojáři najali bývalého mariňáka Olivera Northa, což je pán nechvalně známý pro kauzu Iran-Contra, v níž se americká vláda snažila směnit zbraně za rukojmí se znepřátelenou vládou ajatolláhů. North ve videu popisuje, jak násilnou se stane válka vedená roboty a dodává „Co když nám naše vlastní stroje někdo ovládne“.

Může se zdát, že jde o vizi z béčkových filmů, ale ani ne před půl rokem Irán převzal kontrolu nad americkým bezpilotním letounem a přistál si s ním na svém území. Elektronické bojiště budoucnosti nám přestává být doménou sci-fi děl a začíná se pomalu a jistě odehrávat i v realitě.

Podobných udělátek den za den přibývá. Korea chce narvat do vězení robobachaře, bezpilotní ponorka Proteus zase prý změní námořní bitvy. Za 13 let mohou podobné věcičky dost dobře být na denním pořádku a armáda takové změny sama přímo plánuje – již nyní ostatně drony jednu válku z gusta bojují. I bez propagandistických řečí americké administrativy je jasné, že současná válka v Afganistánu je dle statistik stále výrazněji vedena právě… no, nač to nepřiznat, vraždícími roboty.

Geometrickou řadou přitom přibývá i schopných hackerů. Ukázalo se to nejvíce během boje proti SOPA/PIPA zákonům, kdy hnutí Anonymous nahackovali, co se dalo.

Není proto důvod se nedomnívat, že zdaleka ne všichni hackeři mají (a budou mít) svědomí…

 

1 z 2

- +

1.

2.

Stylizace – v čem je zastaralý engine paradoxně výhodou

Při sledování elektrického hudebního motivu na pozadí futuristických zbraní v traileru Black Ops 2 se navíc chce skoro říct – I've never asked for this. Není náhodou, že dílčími prvky si jsou Black Ops 2 a Deus Ex: Human Revolution podobné. Obě díla vykreslují nebezpečnost nespoutaného technologického pokroku, který je už už za dveřmi (a možná i stojí mezi futry).

Nejen tímto zmíněným Northovým virálem ale Black Ops 2 boduje. Pár dní před oficiálním oznámením fachmani z Activision naverbovali i YouTube fenomén FPSRussia, tedy jistého amerického mladíka, jež ve svých videích střílí z nejrůznějších zbraní. FPSRussia ve svém posledním videu představil onen na obrázcích viděný Quadrotor, čili poloautomatickou poletuchu s automatickou zbraní.

Video FPSRussia je sice z více důvodů falešným spojením slavného jména a digitálních efektů – a nejspíše tak jde o první skutečný podvod na autorově triku – přesto ho shlédly milióny; (je též třeba dodat, že FPSRussia ani není doopravdy Rus, pokud by někdo chtěl oponovat). Ukazuje jak na sílu marketingu Activisionu, tak i na kontrast budoucích zbraní s těmi současnými.

A konec konců, ani hlavní záporák Menendez z Black Ops 2 nemusí být bez anonymity. Ve Spojených státech se již delší dobu vede debata nad přistěhovalectvím/minoritami a tím, nakolik současná hispánská menšina v budoucnu nejspíše „ovládne“ zemi. Evidentně latinsko-americké jméno Menendeze (a dějiště v Los Angeles s jeho hispánskou populací) si do určité hraje právě s těmito obavami. Prozatím podvědomě, avšak v Black Ops 2 možná i explicitně.

„Se zastaralým engine je spojený zážitek z předchozích pěti Call of Duty her, které sdílely (pseudo)historické zápletky i minimum stylizace.“

V neposlední řadě má Black Ops 2 šanci nečekaně reflektovat (ať už dobře či špatně) i hacktivistickou skupinu Anonymous. Vyplývá to alespoň ze zmíněného videa Olivera Northa, jež neopomnělo zmínit, že „nepřítelem může být kdokoliv“, což je doprovázeno záběrem na masku Guye Fawkse, symbolu hnutí Anonymous.

Leccos z toho je momentálně pouze interpretací a spekulací. Pokud ale vrchní scénárista Black Ops 2 David S. Goyer, proslavený kvůli své populární reflexi fanatismu v Temném rytíři, alespoň trochu zapojí šedou kůru mozkovou, lze v Black Ops 2 ukázat brzkou realitu, v níž bude radikalizace hacktivistů spojená s přístupem k bezpilotním zbraním schopná terorismem zítřka (nebo taky „bojem za svobodu“; dle úhlu pohledu).

A paradoxně právě tady může celkovému dojmu pomoct zastaralý engine. Je s ním totiž spojený zážitek předchozích pěti Call of Duty her, v nichž se odehrávaly historické i fiktivní události pouze s minimem stylizace. Vietnam z Black Ops 1 i Rusko z Modern Warfare 1 byly přeci jen vcelku blízko realitě (tj. svým vzhledem, nikoliv hratelností). Budoucnost ztvárněná v tomto enginu proto naváže na (ne)stylizaci her vycházejících z reality.

Nemusí to být záměrem Treyarchu, stejně jako to nemusí nutně být výhodou pro většinu hráčů, ale ironií osudu tak zastaralý motor může vykreslit svět zítřka uvěřitelněji, než jak činil lens flare efekty a černou kůží nasáklý Deus Ex: Human Revolution.

Jinými slovy, ušmudlaný a v historii zakotvený Black Ops 2 bude sto být ekvivalentem ušmudlaného leč mrazivě aktuálního sci-fi Potomci lidí mnohem více, jež hi-endového ale od reality odtrženého Blade Runnera.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Postavy – doba nám pokročila

Netradiční pojítko Black Ops 1 a 2 se i v tomto ukazuje jako jistá výhoda. Původně bylo očekáváno, že Black Ops 2 se bude odehrávat v 70. letech – kampaň jedničky na to skrze odemknutelné informace dělala i oslí můstky.

Namísto toho zde ale máme vztah otce Masona se synem Masonem a POPRVÉ za celou ságu Call of Duty se tak zdá, že se dočkáme plastičtější postavy.

Ačkoliv jsou totiž hrdinové série Modern Warfare – tedy Soap a Price – jistě populární pro svou drsnost a nekompromisnost, jde do značné míry o ploché charaktery. Nevíme nic o jejich minulosti, rodinách či přátelích. Bojují, protože za ně hrajeme, a tváří se při tom tragicky.

V Black Ops 2 se ovšem dynamika zřejmě změní. Pokud kulomet nepřevezme důchodce Alex Mason, může dokonce dojít na staré dobré zachraňování taťky, jehož domov důchodců je v obležení dronů.

Opět – podobný motiv je v Call of Duty prakticky neviděný a znovu by svou přítomností mohl ovlivnit další videohry. Když už se zajímavými postavami přichází Call of Duty, něco to musí znamenat…

Kdyby se Black Ops 2 neodehrával půlstoletí po jedničce, dynamika vztahu otce a syna by zcela absentovala.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Závěr – optimismus mlátí okny

Studiu Treyarch vždy šlo vyčíst ledacos – autor těchto řádků má třeba problém s přepáleným tempem Black Ops 1 – ale rozhodně mu nikdy nechyběla snaha. V době, kdy Call of Duty 1 i 2 pojímaly příběh jako měnící se mise války, zkusil Call of Duty 3 přednést skutečnou zápletku s postavami. O další dva díly později nakráčel s ustřelitelnými končetinami a v prvním Black Ops se zase rozhodl nechat hlavního hrdinu mluvit, a navrch sepsal story plnou halucinací a konspiračních teorií.

I když vývojářům jaksi chybí kapacity posunout sérii dále technologicky, evidentně se snaží o progres na poli hratelnosti a vyprávění. Pravděpodobně není náhodou, že treyarchisté oznámili v prvé řadě novinky ohledně story a kampaně, nikoliv ohledně multiplayeru. Jeho hráči si titul koupí tak či onak.

Témata a motivy singleplayeru by u Call of Duty poprvé mohly být mrazivě aktuální a, alespoň co by se za nehet vešlo, i hluboká. Snad ne tak, jako v kvalitní knize či seriálu. Avšak rozhodně více, než v řadě jiných herních či filmových blockbusterech.

I zavilí oponenti Call of Duty tak mohou zbystřit a třebas 13. listopadu (November), kdy dojde k vydání hry, i zkonzultovat své peněženky. Black Ops 2 totiž celou svou inovací hry jednoho hráče cílí v prvé řadě především na ně.