Hry roku 2019 podle Zingu: Ondřej Partl

Vybraní autoři Zingu vám představili svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2019:

Hry roku 2019 podle Zingu: Martin Zavřel

Hry roku 2019 podle Zingu: Michal Jonáš

Hry roku 2019 podle Zingu: Ondřej Partl

Hry roku 2019 podle Zingu: Jan Horsinka

Hry roku 2019 podle Zingu: Ivan Jeziorek

Hry roku 2019 podle Zingu: Jakub Marušák

Ondřej Partl
Redaktor, Zing.cz
Přezdívka: Hellierer

Hry jsou jeho koníčkem a vášní již od útlého věku, kdy se jako malý špunt klepal před televizí, když jeho táta právě procházel temnými uličkami jako Harry Mason v prvním Silent Hillu. Od té doby tíhne především k východní produkci, ale všeobecně není nijak zvlášť žánrově vymezen. Pokud hra nabízí dobře napsaný příběh či baví zajímavou hratelností, vždycky si ji rád zahraje. Mimo hry si rád přečte dobrou knihu, zhlédne kvalitní film a nebo vyrazí na nějakou tu pěší túru.

Člověk se nestačil ani pořádně vzpamatovat a již je tu konec roku 2019. S ním přichází i klasický čas sumarizace, kdy se většina hráčů rozpomíná nad tím, co je letos nejvíce přikovalo k monitoru (případně televizní obrazovce). Tento proces jsem podstoupil i já a upřímně se musím přiznat, že jsem se musel hodně snažit, abych dal dohromady svoji desítku nejlepších her.

Nepochopte mě špatně. Letos vyšlo obrovské množství kvalitních titulů, nicméně jen u mála z nich jsem si řekl ono pověstné „WOW“. Svůj podíl na tom samozřejmě může mít i fakt, že jsem se stále nedostal ke hrám, jako je Sekiro (snad teď o Vánocích), The Outer Worlds a Star Wars Jedi: Fallen Order, u nichž věřím, že minimálně jedna z nich by se do mé „topky“ bez problémů dostala, ale musím pracovat s tím, co jsem měl tu čest hrát.

Nicméně po dlouhém rozjímání se mi vše povedlo poctivě seřadit a vy si nyní můžete přečíst, co mě nakonec nejvíce oslovilo.

10. Devil May Cry 5 (PC, PS4 a Xbox One)

Na chvost nejlepších her roku 2019 jsem umístil nejnovější dobrodružství lovce démonů Danteho, jeho společníka Nera a nově příchozího V. Tato dynamická trojka přinesla návrat ke kořenům série a samozřejmě naprosto skvělou hratelnost, v níž je řezání všemožných démonů jednoduše neskutečná radost, tím spíše když se za každou z postav hraje diametrálně odlišně, což výborně oživuje hratelnost. Příběhově se posléze navazovalo na jedenáct let starý čtvrtý díl, za což rozhodně mnoho fanoušků bylo rádo.

Osobně jsem si tedy DMC 5 velmi užil, ovšem na umístění na vyšších příčkách to jednoduše není, jelikož samotný příběh trochu skřípe a jeho konec jsem nepovažoval za příliš uspokojující.

9. Control (PC, PS4 a Xbox One)

Control rozhodně patřilo k jedním ze dvou největších překvapeních tohoto roku. Finská společnost Remedy Entertainment se po nepříliš povedeném Quantum Breaku navrátilo v plné síle, servírujíc nám perfektní paranormální thriller. Příběh, jenž sleduje patálie Jesse Faden, rusovlasé krásky, která se musí vypořádat s nebezpečnými silami z jiných světů, mě ihned zaháčkoval a do svého konce nepustil. Hratelnost sice občas trochu zahaprovala, kdy se časem začal projevovat poměrně nepříjemný stereotyp, nicméně díky fantasticky zobrazenému světu a famóznímu vyprávění jsem hru zhltnul téměř na posezení.

8. Kingdom Hearts III (PS4 a Xbox One)

Po dlouhém čekání jsme se konečně dočkali ukončení magického příběhu o přátelství mezi hlavním hrdinou Sorou, kačerem Donaldem a psem Goofym. Ti spolu i tentokrát prochází jednotlivými světy společnosti Disney (a Pixar), v nichž se snaží nalézt způsob, jak konečně jednou provždy porazit zlotřilého Xehanorta. A ačkoliv jejich poslední dobrodružství rozhodně není bez chyb, tak na jeho konci jsem bulel jako onen desetiletý kluk, jenž poprvé dohrál první díl.

7. The Beast Inside (PC)

U Controlu jsem zmiňoval, že byl jedním ze dvou největších překvapení tohoto roku. No, a právě polský The Beast Inside je oním druhým aspirantem na onen titul. Tento horor mě chytl již od svého začátku, kde mě zaháčkoval velmi zajímavě rozehraný mysteriózní příběh, odehrávající se ve dvou časových liniích. Ostatně o mém nadšení ze hry svědčí i zdejší recenze, v níž jsem hře udělil hodnocení 9/10 a napsal jsem o ní následující: „The Beast Inside úspěšně děsí, fascinuje a především baví. Illusion Ray svým videoherním debutem vyloženě překvapili a servírují nám povedený horor, jehož zahrání vřele doporučuji všem fanouškům strašidelných her. Rozhodně nebudete litovat.“

Pokud jste tedy fanoušky hororů a tento titul vám zatím unikal mezi prsty, rozhodně doporučuji tuto křivdu napravit.

6. Call of Duty: Modern Warfare (PC, PS4 a Xbox One)

Nebudu vám lhát a rovnou se přiznám, že patřím k oněm lidem, kteří se každý rok s nadšením pustí do nového dílu Call of Duty především kvůli jeho kampani. K nejnovějšímu zářezu této dlouholeté série jsem se ovšem dostal až asi týden zpátky, kdy se objevil v poměrně slušné slevě na oficiálním blizzardím launcheru. Po sáhodlouhém stahování (150 GB? Proč proboha?) jsem se nejdříve pustil do multiplayerových klání, které byly víceméně pořád tou stejnou (stále zábavnou) písničkou, tentokráte trpící na zvýšený počet camperů. Jinak ale fajn.

Po tomto testování jsem se konečně pustil do příběhové kampaně a panečku to byla jízda. Ihned po první misi jsem byl naprosto polapen (skoro) každoročním spektáklem, který byl však letos poměrně nečekaně drsný. Mise, v nichž nevíte, zda střílíte do civilistů nebo do nepřátel, krásně podtrhují ono „peklo“, jakým válka jednoduše je. Samozřejmě se nevyhneme ani potřebnému americkému patosu v podobě hrdinského patriotismu, nicméně to nic neubírá na zážitku, který ve vás tato čtyřhodinová jízda zanechá.

5. Lost Ember (PC, PS4, Xbox One a Nintendo Switch)

Zážitkové hry mám rád. Ale jako opravdu hodně rád. Tituly jako Journey, Flower a Abzû patří mezi mé nejoblíbenější vůbec a tím pádem bylo jasné, že Lost Ember si okamžitě zamiluji. Spojení nádherného vizuálu, roztomilých zvířátek a emotivního příběhu jednoduše nemohlo skončit špatně a ani neskončilo. Recenze zde.

Pokud tedy patříte k podobně smýšlejícím lidem, rozhodně si Lost Ember pořiďte! Nebudete litovat.

4. Telling Lies (PC, iOS a Mac)

Sam Barlow v roce 2015 překvapil vynikající interaktivní „detektivkou“ Her Story, ve které jsme vyšetřovali případ ovdovělé ženy a smrti jejího manžela. Zážitek to byl velmi unikátní, a proto jsem od jeho další hry čekal opravdu hodně. A rozhodně jsem nebyl zklamán.

Po úspěchu Her Story došlo k navýšení rozpočtu, díky čemuž jsme se v hlavních rolích Telling Lies dočkali i trochu více známějších tváří, které můžete znát například i z vašich televizních obrazovek. Samotný koncept hratelnosti ovšem zůstal nezměněn. Pomocí jednotlivých klíčových slov vyhledáváte videa, postupně odhalující příběh, točící se kolem čtyřech lidí, které spojuje jedno společné tajemství. A je na vás, jak a jestli ho odhalíte.

Věřím, že tento kousek mnoha lidem „prolétl pod radarem“, což je jistě neskutečná škoda. Avšak pozor! Hra není lokalizována a znalost angličtiny (či jiného podporovaného jazyka) je tedy nutností.

3. Outer Wilds (PC, PS4 a Xbox One)

Outer Wilds je možná zprvu nenápadná, avšak naprosto geniální hra, která vás ihned na svém začátku zcela ohromí, abyste u ní následně vydrželi několik hodin v kuse. Nesmírně rád bych vám tady řekl, o čem se v tomto dílku jedná, nicméně tím bych vás připravil o jeden z nejvíce překvapivých okamžiků, které jsem tento rok mohl ve hře zažít. Bude vám tedy muset stačit vědět, že v této open-world hře vyšetřujete záhadu, týkající se jednoho solárního systému.

A teď všichni šup na Epic Store (případně na PS Store) a povinně zakoupit!

2. Resident Evil 2 – Remake (PC, PS4 a Xbox One)

Kdo by minulý rok řekl, že se jedné z nejlepších her dočkáme hned v lednu, a ještě k tomu to bude remake. Nicméně světe div se, ono tomu tak skutečně je. Druhý díl zombie série se dočkal opravdu zevrubné předělávky, která ctí ducha svého původního zpracování, avšak přináší i spoustu zcela nových mechanik a hezčí vizuální podání, omlazující původní titul, aby vyhovoval standardům dnešní doby. Výsledkem těchto operací je naprosto úžasný zážitek, jenž dává průchod zcela stejnému (ne-li lepšímu) pocitu, jako když jsme titul hráli původně. A to rozhodně v dnešní době není málo.

1. Baba Is You (PC, Linux, Mac a Nintendo Switch)

Baba Is You je zářný příklad toho, že na vytvoření fenomenální hry není potřeba nijak zvlášť opulentní grafika, ba ani žádné vehementně propracované filmové vyprávění. Jediné, co stačí, je mít dobrý nápad a následně ho převést do funkční podoby. A autorům této logické „hříčky“ se to daří naprosto parádně, čehož je důkazem i můj naprosto blažený úsměv, kdykoliv se do hry pustím zas a znovu.

Jednoduše geniální a suverénně největší videoherní zážitek, jaký jsem tento rok mohl zažít.