Dubnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Duben byl pro Zing zajímavý kromě jiného tím, že jsme dovršili přesně rok fungování pod novým majitelem magazínu, agenturou Grunex. Připadal vám, jakožto našim čtenářům, tento rok na Zingu v něčem odlišný od těch předchozích? Pokud jde o samotný duben a konkrétní hry, navzdory poměrně silné konkurenci jsem si tento měsíc s velkým náskokem nejvíc užil Dead Island 2, do kterého jsem se vracel opakovaně dlouho po dohrání, jelikož se mi prostě nechtělo jeho parádní hratelnost a působivé zasazení opustit. Hratelnost byla skvělá také u nejočekávanější hry měsíce, Star Wars Jedi: Survivor, kde mne ale nakonec nejvíc ze všeho strhl příběh – z Cala Kestise se stal od prvního dílu mnohem zajímavější protagonista. Škoda jen těch technických problémů, které sice na konzoli nejsou až tak zlé, ale PC hráčům očividně v mnoha případech hru úplně zkazily. Pomyslnou cenu za největší vizuální zážitek si tenhle měsíc samozřejmě odnesl přídavek Burning Shores pro Horizon Forbidden West, grafika téhle hry je prostě z jiného světa. Příběh navíc položil jasné základy třetím dílu, takže je pro fanoušky povinný.

Květen bude pro některé hráče nemalou slavností, protože dorazí mnohými nejočekávanější letošní hra, která má ambice přepsat pravidla žánrů a mainstreamových her úplně stejně, jako to udělal její předchůdce Breath of the Wild přes šesti lety. Řeč je samozřejmě o hře The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom pro konzoli Nintendo Switch, která k obřímu světu a svobodnému objevování přidává nově vyrábění (nejen) strojů. Abych citoval klasiku – napsat, že se na tuhle hru těším, je zhruba stejně výstižné, jako prohlásit, že atomová bomba vybuchuje hlasitě. Jen se podívejte, jak na poslední upoutávku reagují fanoušci:

Kromě toho se ale podíváme s kolegy v pořádném coopu na zoubek také upírům v Redfallu a podle některých nepotvrzených zpráv bychom se snad mohli již v květnu dočkat nějaké té velké PlayStation prezentace. Bude to určitě další velmi zajímavý měsíc s hrami a těšíme se, že u toho budete s námi.

Jan Urbančík

V dubnu vyšlo hned několik zajímavých titulů, ale osobně jsem se dostal jenom k jednomu, který jsem také recenzoval – Sherlock Holmes The Awakened, přičemž recenzi jsme vám nabídli také ve formě videa. Je to poměrně klasická herní nálož od Frogwares, jež však umí překvapit v tom pozitivním i negativním slova smyslu. Největším úspěchem zůstává fakt, že se hru v tamních podmínkách vůbec povedlo dokončit, a já jsem už teď zvědavý, co si pro nás ukrajinští vývojáři přichystají příště.

Jinak jsem v dubnu zplatinoval remake Dead Space, který jsem tak dohrál už třikrát a potvrdil jsem si, že je kvalitativně na velmi podobné úrovni jako RE4, kde mě však opakované hraní teprve čeká. Kromě toho už jsem si jen párkrát zapnul některé tituly na odreagování, ale od půlky dubna jsem ve „full“ maturita režimu. Opravdu se těším, až to budu mí za sebou, a snad budu moct příští měsíc do ohlédnutí napsat, že mám všechny povinnosti úspěšně splněny a pár měsíců budu mít na hraní spoustu času.

Vlastně jsem docela rád, že v květnu nevychází žádná hra, kterou bych si za každou cenu musel zahrát. Až tedy budu mít čas, pustím se především do dohánění všech těch restů za (nejen) poslední měsíce. Na druhou stranu jsem docela zvědavý minimálně na plné vydání Darkest Dungeon II, které jsem od začátku early accessu (preview zde) nehrál, bude tak zajímavé vidět, kam se titul za tu dobu posunul.

Pavlína Nouzová

Pamatujete si, co jste hráli v roce 2005? Já si tehdy mohla o PlayStationu nechat jenom zdát, takže jsem se dostala ke stařičkému God of War až teď a místo koukání na cizí videa jsem si ho konečně sama vyzkoušela. Jasně, grafika se už od té doby posunula (a to jsem měla k dispozici remaster z předplatného), ale kouzlo zůstává. Bylo zábavné všímat si i největších detailů, kterými se novější dva díly u svého předchůdce inspirují. A konečně si v praxi vyzkoušet pověstnou Hádovu věž, která při pouhém pasivním sledování vypadala naprosto v pohodě (není v pohodě).

Kromě toho jsem odehrála skvělou detektivku The Forgotten City, kde se v časové smyčce snažíte zachránit sebe a skupinku Římanů, kteří se ztratili kdesi v jeskyních plných šeptajících zlatých soch. Hra zabere jen pár hodin, ale využije každou chvíli naplno a ani teď nemám problém vyjmenovat jména většiny postav. Některé si oblíbíte, jiní vás pobaví. Dialogy a zákruty příběhu přinášejí několik momentů, kdy se vysloveně zastavíte, abyste se nad nimi zamysleli. A každá hra, kde se dá „vyhrát“ souboj pouhými slovy, má u mě plus. „Dohánění“ starších titulů jsem završila v Uncharted: The Lost Legacy. Mile mě překvapilo, jak mi opět kratší hra sedla více než její předchůdci, a až kacířsky jsem si uvědomila, že Chloe coby hlavní hrdinka mě zajímá a baví poslouchat víc než kolega Nathan Drake. Bohužel si můžu nechat jenom zdát o dílu, kde by po celou dobu fungovali bok po boku jako parťáci.

Z nových her jsem se v dubnu vrátila akorát za Aloy do Horizon: Forbidden West, konkrétně do DLC s názvem Burning Shores. Pořád jde o nádhernou hru, kde občas stačí jenom plachtit na robotickém ptáku a kochat se výhledy, ale uvědomila jsem si, že přístup série Horizon je už pro mě v lecčems zastaralý. V květnu mě zajímají dvě hry a předpokládám, že moc kolegů z redakce je zmiňovat nebude. Zaprvé arkádové závody LEGO 2K Drive a zadruhé puzzle hra Humanity, kde musíte dovést zmatené lidi za světlem a při tom vytváříte různé souměrné obrazce (z těch lidí).

Daniel Jarocký

V dubnu jsem svůj čas věnoval remaku čtvrtého Resident Evilu, který mě i přes vysoká očekávání rozhodně nezklamal. Podobně jako v případě remaku druhého dílu jsem často jen žasl nad tím, jak citlivě a zároveň nápaditě a odvážně Capcom k nové verzi dnes už kultovního díla přistoupil. Dále jsem svůj čas věnoval návratu k některým starším hrám.

V první řadě jsem v průběhu měsíce dostal chuť na opětovný průchod remakem první Mafie, což mi zjednodušilo její nedávné přidání do předplatného PlayStation Plus Extra/Premium. I přes mé přetrvávající výtky k určitým změnám, které remake oproti původně hře přináší, jsem si opakovaný průchod s odstupem času užil. Závěrem jsem si jen povzdechl nad tím, že podobných her kombinujících silný příběh, otevřený svět a historické zasazení, vychází trestuhodně málo. Volné chvíle jsem jako již tradičně vyplňoval závodními tituly. Tentokrát to bylo především Gran Turismo 7, které díky pravidelným aktualizacím a přísunu nových aut a občas i tratí má stále co nabídnout.

Z květnové nabídky her bych rád vypíchl motocyklové závody TT Isle Of Man: Ride on the Edge 3. První dva díly dodnes nabízejí v rámci závodního žánru unikátní zážitek, které dokážou ocenit i náročnější hráči. Od třetího dílu proto neočekávám nic menšího. Z dalších titulů se těším na konzolovou verzi Company of Heroes 3. K PC verzi jsem se v době jejího vydání nedostal, takže by mi k nápravě tohoto restu mohla pomoct právě konzolová verze. Pozorně budu sledovat také první reakce na horory Amnesia: The Bunker a The Outlast Trials. Zejména první z této dvojice titulu mě láká svým zasazením do první světové války. S lehkou nedůvěrou poté vyhlížím blížící se vydání akce The Lord of the Rings: Gollum.

Filip Svoboda

Na přelomu března a dubna jsem odehrál PC verzi The Last of Us Part I a podrobně jsem ji zhodnotil v recenzi. Povídali jsme si o ní i v podcastu.

Jako nováček v sérii jsem si hru nadmíru užil i přes horem dolem probírané technické potíže, které ji na počítačích doprovázely. Útržkovitě jsem opět nahlédl do Gears of War, konkrétně druhého dílu, který je jakýmsi prototypem krycí akce, a je s podivem, že mě tahle klíčová série dosud míjela. Zdaleka nejvíc času jsem ale strávil v Ghostwire: Tokyo, které po roce zamířilo na Xbox a rovnou do Game Passu. Nebudu skrývat nadšení, duchařská akce z japonské metropole mě dokonale pohltila a po krátké pauze už se zase nemůžu dočkat, až se projdu po Šibuje a nakrmím pár opuštěných shiba-inu.

Pokud jde o květen, začnu od konce. Zdaleka nejzvědavější jsem totiž na to, jak si povede – a jaký bude – remake System Shocku. Moc si přeju, aby se předlouhé čekání náležitě vyplatilo. Jinak nemůžu opomenout Gluma. I když mě podobně jako mnohé další dosavadní ukázky příliš nenadchly, pořád je to nová hra ze Středozemě, a to prostě nejde ignorovat.

Ondřej Zeman

Čas neúprosně letí kupředu a zima pomaličku odchází z našich krajů. Předchozí měsíc byl ve všech ohledech hodně intenzivní. Do rukou se mi díky tomu dostala řada zajímavých projektů, jimž jsem obětoval svou pozornost. Hodně času jsem strávil v Minecraft Legends, který mě nadchl natolik, že jsem v něm chvíli zůstal i po porážce nájezdníků. Nemalou část svých dní jsem věnoval také Total War: Warhammer 3 kam dorazila nová expanze posunující celek kupředu. Nejvíce z časového koláče mi ovšem ukrojil Deus Ex Revision, který je naprosto bombastický.

Květen podle všeho bude o něco našlapanější v rámci her. Hned ze startu tu budou dva kousky, které si rozhodně nenechám ujít. Jakožto velký fanoušek upírů se vydám na jejich lov v akci Redfall a když už v tom budu rovnou si zkusím i život druhé strany ve starším Vampire: The Masquerade – Redemption. Jakmile si očistím svůj kolik od krve rád bych se dal do tažení v Age of Wonders 4. Po řádném zatížením mozku se těším na odpočinek v podobě Warhammer 40,000: Boltgun. Nejvíce se však tento měsíc těším na nový System Shock, protože jako fanda série Deus Ex a původní hry tento formát konzumuji rád ve velkém. S nudou tentokrát rozhodně nepočítám.