Srpnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Na začátku srpna jsem měl v plánu „ze zvědavosti“ zkusit na pár hodin zapnout PC verzi „toho očekáváného RPG“, ale spíš jen proto, abych zjistil, zda se mi hra bude líbit dost na to, abych si v září zahrál od začátku do konce její konzolovou verzi. Asi nemusím vysvětlovat, že tenhle plán ještě tu samou noc letěl z okna a místo toho jsem měl na talíři celou sérii bezesných nocí, naprosto pohlcený tímto monumentálním dílem. Všichni jsme tak nějak tušili, že to bude dobré, ale nikdo (ani samotní vývojáři) ani ve snu netušil, jak obrovský to bude úspěch a jak moc se miliony lidí zamilují do tohoto mimořádného díla, nastavujícího novou laťku nejen pro celý žánr, ale vlastně i pro prezentaci, hloubku a celkově vývoj her obecně.

Září bude začátkem každoroční podzimní „předvánoční“ herní sezóny – pro jistotu připomínám, že většina her je načasovaných tak, aby se během předvánočních prodejů a slev nějakým způsobem zúčastnila (ať už jako žhavá novinka, nebo jako „právě ve slevě“), protože celkově se v tuhle roční dobu prodá zhruba třikrát více her, než po zbytek roku. Pokud byl dosavadní průběh roku 2023 nějakým náznakem toho, jak bude ten podzim probíhat, pak nás prosím politujte, protože herní novináři u toho vypustí duši.

Řada her letos velmi příjemně překvapila svojí kvalitou a je dost dobře možné, že tento trend bude následující měsíce pokračovat. Osobně se třeba na takové Banishers těším víc, než na cokoliv jiného – a přitom mi přijde, že o téhle hře „skoro nikdo neví“. Docela stylově ten začátek sezóny odstartuje pomyslný „souboj“ dvou teoretických kandidátů na RPG roku: Starfield pro Xbox (a PC) a Baldur´s Gate 3 pro PS5.

Pavlína Nouzová

Letos jsem nakonec nejela do Kolína nad Rýnem jako ostatní a zůstala doma s kočičím marodem. Spolu jsme se vrhli na dva kousky, z nichž jeden je vysloveně masivní a ještě se mi nepovedlo ho dokončit. Řeč je o dosud posledním vydaném dílu Assassin’s Creedu z prostředí vikingů, kterému jsem se vyhýbala právě kvůli nervozitě z obrovské mapy, množství úkolů a varovných recenzí. Ty se moc nemýlily. Zbývá mi ještě třetina, ale už teď je mi jasné, že Valhalla jde mimo mě. Zablácená Anglie, kde jen občas vykukuje nějaká římská ruina, zapomenutelné postavy, volný příběh bez jasného cíle a jako bonus hlavní hrdinka, která má sice skvělý design i hlas, ale většinu hry se vleče za ostatními jako poslušný pejsek. Jestli má být říjnový díl Mirage poučením z Valhally a třeba i jejím opakem, sem s ním.

Kromě toho jsem odehrála i nové akční RPG Atlas Fallen s několika dobrými nápady, ale i zastaralými mechanikami a nehezkými animacemi. Pro menší, AA hry mám slabost a vždycky si ráda koupím novinku od studií Spiders nebo třeba Piranha Bytes. I v Atlas Fallen jsem si našla “to svoje” a užila si zábavné souboje s písečnými monstry nebo svižné surfování pouští, ale jak jsem psala v recenzi, několik věcí bych už ráda v současné herní produkci neviděla.

Září pro mě bude velkou změnou, protože nastupuju do nové práce (ale Zingu jsem samozřejmě dál věrná!). Zároveň vychází na PlayStationu opěvovaná třetí Baldur’s Gate a na Xboxu vesmírný Starfield. Je mi jasné, že čas bude jen na jednu z těchhle obřích her, a ještě pořád se rozmýšlím… Kromě toho bych se ráda taky vrátila do Night City ve Phantom Liberty, chystaném DLC k Cyberpunku, které by mělo přinést několik očekávaných změn.

Jan Urbančík

Zatímco v červenci přece jen tolik her nevycházelo, v srpnu vyšlo hned několik velkých titulů. A předem říkám, že ten zdaleka největší v podobě Baldur’s Gate 3 jsem ani nevyzkoušel, protože to jde žánrově trochu mimo mě. Nicméně i tak na mě čekalo několik titulů. Zrecenzoval jsem povedenou strategii Shadow Gambit: The Cursed Crew od německého studia Mimimi a dále pokračoval v dohrávání některých restů, byť kromě druhého playthrough remaku RE4 jsem ještě nic dalšího nedokončil. Ze srpnových novinek jsem pak kromě Shadow Gambit vyzkoušel akorát Immortals of Aveum, které mě zatím až překvapivě baví, ale jsem teprve na začátku.

Srpen byl nicméně především o Gamescomu, kam jsme se letos vydali v početné výpravě a přinesli spoustu dojmů z prezentací i přímo z hraní některých očekávaných titulů. Osobně jsem měl samozřejmě největší radost z prezentace hry Alan Wake 2, která probíhala v kinosále. Setkal jsem se tam navíc s kreativním ředitelem Remedy Samem Lakem, ale tak trochu náhodou také s Alexem Battagliou z Digital Foundry. Skutečně skvělý zážitek, nemluvě o tom, že hra jako taková vypadá naprosto fantasticky.

A co nás čeká v září? Pomalu bude začínat podzimní sezóna, ale mám trochu štěstí, že v následujícím měsíci nevychází zase tolik her, na které se těším. Starfield jde žánrově mimo mě, byť ho plánuju zkusit kvůli technické stránce, ale jinak vyhlížím prakticky jen nadějnou soulsovku Lies of P.

Daniel Jarocký

Srpen se v mém případě nesl ve znamení Gamescomu, kam jsem se měl možnost po roce opět s dalšími členy redakce vypravit. Zatímco loňský ročník byl ještě ovlivněný pozvolným návratem k normálu po koronavirové pandemii, tak letos už byla výstava zpět v plné síle. Hodně byla znát především účast Microsoftu, který na Gamescomu ukazoval hry jako S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl či Forza Motorstport. Přímo na showflooru bylo ale k zahrání i rozšíření Phantom Liberty pro Cyberpunk 2077. Z dalších titulů byly hodně vidět počiny jako Black Myth: Wukong, The Crew Motorfest, Mortal Kombat 1, Playday 3, Armored Core VI: Fires Of Rubicon a spousta dalších. Celkově šlo o velmi slušný ročník, kterému k mojí úplné spokojenosti chyběla pouze účast PlayStationu a Electronic Arts.

Pohled na zářijovou nabídku her dokládá, že se hlavní sezóna naplno rozbíhá. Nejočekávanější hrou je bezesporu Starfield. Sci-fi RPG od Bethesdy však doplní třeba soulsovka Lies of P nebo kooperativní akce Payday 3. Kromě těchto titulů osobně vyhlížím také zmíněné arkádové závody The Crew Motorfest a fotbal od Electronic Arsts  novým názvem EA Sports FC 24.

Ondřej Zeman

Srpen se stal minimálně v mých očích jedním z nejrušnějších měsíců tohoto roku. K hraní toho byla hromada a času tak málo. Nejvíce času jsem strávil bezesporu v Baldur’s Gate 3, které jsem po více než stovce hodin nakonec opustil abych se věnoval výpravám do jiných světů a také kosení monster v temných 2D kulisách. Chvilku jsem si po nabušeném Gamescomu našel také na strategie. Takže za sebe musím říct, že to byl slušný fofr.

Září ale už doslova buší na vrata, takže na nějaký výraznější odpočinek zřejmě nebude čas. Opět to vypadá na měsíc, který nebude jeden z těch nudných. Co mě tentokrát láká nejvíce? Zřejmě Cyberpunk 2077: Phantom Liberty, protože se už těším na to, až se vrátím ke hře, kvůli níž jsem v minulosti napsal téma, proč si nezaslouží patřit mezi hry roku. Dosti lákán jsem také Lies of P, Payday 3 nebo Gloomhavenem. No a pak dorazí samozřejmě první Gothic a Bulánci, jimiž také nepohrdnu. Zkrátka se je znovu nač těšit.

Filip Svoboda

V první polovině srpna jsem stihl zrecenzovat výpravný muzikál Stray Gods: The Roleplaying Musical, který mě uhranul vším možným od skvěle obsazených postav přes příběh až po samotné pěvecké výkony. Detaily najdete v textu.

Stejně tak mám za sebou druhou epizodu The Expanse od Telltale a Deck Nine, která sice pokračovala v mírném tempu nastaveném v počátku, ale přinesla delší herní dobu, akční pasáž a zajímavý vývoj postav. Ve chvíli, kdy tato slova čtete, mám za sebou jistě i epizodu třetí. Zbylých částí a závěrečného hodnocení hry se dočkáte na konci září. V rámci „vzpomínání na Telltale“ jsem si navíc na přelomu července a srpna střihl první sérii The Walking Dead.

V následujících dnech se samozřejmě chystám pustit do Starfieldu, stále přitom nevím, jestli zvolit komfort prostředí Xboxu, nebo jít po frameratu na PC. Zajímají mě i další tituly – s trochou štěstí bych se mohl s vydáním DLC Phantom Liberty ponořit do Cyberpunku, který jsem odehrál jednou krátce po vydání.