Únorové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Cože, já jsem to přežil? Tenhle únor byl opravdu něco neskutečného, nepamatuji si měsíc, který by byl takhle narvaný silnými hrami – včetně jedné, která zřejmě daleko přesáhne význam tohoto měsíce a dokonce i tohoto roku. Začalo to zábavnou parkourouvou RPG akcí Dying Light 2, pokračovalo dech beroucí nádherou a opět vynikajícím příběhem Horizon Forbidden West, aby to vyvrcholilo očekávanou modlou všech „soulsborne“ fanoušků, jménem Elden Ring, která překonala i ty nejdivočejší představy těch největších optimistů. Zatímco někteří komentátoři místo hraní žehrají na „zastaralou grafiku“, já i kolegové pravidelně žasneme nad tou neuvěřitelnou nádherou a výpravou, která rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy v herním fantasy žánru vzniklo. Znovu a znovu si přitom vzpomínáme na filmového Pána prstenů od Petera Jacksona a Weta Workshop/Digital, protože jsme dlouho neviděli něco takhle výtvarně vyzrálého.

Podle všeho se ale moc nevyspíme ani v březnu, protože také ten si na nás chystá pořádný nášup zajímavých her všeho druhu a velikosti. Osobně se jako správný „otaku“ samozřejmě nejvíc těším na Ghostwire: Tokyo, ale naděje vkládám také do velkého datadisku pro Assassin´s Creed Valhalla nebo do údajně velmi příjemně vylepšeného nejnovějšího pokračování série Atelier (které mi do března „přeteklo“ z února). Vůbec nepochybuji, že fanouškům velkou radost udělají také další z mnoha velkých březnových her, jako jsou Gran Turismo 7 nebo Kirby and the Forgotten Land. Zatímco skutečný svět kolem nás bohužel po pandemii svírají obavy z války, videohry a počítačové hry zůstávají tou nejúčinnější formou eskapismu.

Ondřej Partl

Únor byl pro mnoho lidí nabitý až k prasknutí, což platilo i v mém případě. Na jeho začátku jsem si tak odrecenzoval zajímavou kung-fu bojovku Sifu, která mne velmi mile překvapila svou nekompromisní obtížností, jenž nebyla vyloženě přes hranu, ale po hráči rozhodně vyžadovala, aby se pozorně učil jak ovládání, tak i pohyby nepřátel. Navíc samotné kung-fu je samo o sobě super! Následně jsem přesedlal na očekávanou západní verzi MMORPG Lost Ark, jenž mě vyloženě uhranula a za první týden jsem v ní nechal „nekřesťanské“ množství času (a mnoho hodin ve frontách). A hrál bych vesele a nadšeně dál, jenomže opět začaly volat pracovní povinnosti, tudíž jsem se musel vrhnout do rozsáhlého nového RPG od mých oblíbenců z Piranha Bytes. Recenzi si dnes už můžete přečíst (a dokonce i poslechnout), kdy na samotném začátku jsem byl uhranut, ale následně se z titulu stalo jedno z nejbolestivějších zklamání. Abych si ale napravil chutě, vrhnul jsem se ještě na oceňovaný Elden Ring. Jsem sice na začátku, ale už nyní se velice bavím, ačkoliv to v podstatě žádné novinky nepřináší a jde spíše o ohromné a rozsáhlé rozšíření pro Dark Souls 3 (poznámka – po více hodinách toto tvrzení beru zpět). Jen teda ta PC verze je slušný Mordor.

Výhled do března je následně také docela zajímavý. Určitě jsem zvědav na Babylon’s Fall, které sice z ukázek příliš nepřesvědčilo, ale vývojářům z Platinum Games pevně věřím (ostatně všechny jejich hry jsem si užil neskutečně). Největším tahákem se ale pro mě stává GhostWire: Tokyo, které kombinuje snad všechny ingredience, jež miluji, a opravdu moc doufám, že zde nebudu zklamán. Podobných mysteriózních věcí totiž není příliš. No a třeba takové liščí Tunic, jehož vývoj jsem sledoval už od samotných prvopočátků, mě také láká velice, protože lišky a hry, to jde jednoduše dohromady!

Jan Urbančík

Přestože je únor nejkratším měsícem v roce, z pohledu her šlo o nejnabitější měsíc za posledních několik let. A i já jsem toho hodně odehrál. Nejprve jsem dokončil Final Fantasy VII Remake, což byl můj první díl z této série. Gameplay jako takový mě opravdu bavil, příběh mi přišel zajímavý, ale měl jsem problém s dialogy, které mi přišly velmi špatně napsané. Jistě, určitě do toho svým způsobem promlouvá jistý japonský styl, ale ve Final Fantasy mi to přišlo natolik extrémní, že mi to kazilo celkový zážitek. Po dohrání ale nemůžu říct, že bych odcházel zklamaný, a rozhodně se někdy rád pustím do dalšího dílu z této bohaté série.

Dále jsem se pustil do Cadence of Hyrule, což je příjemná kombinace Zeldy a Crypt of the Necrodancer, a připravoval jsem se na nový Horizon prostřednictvím rozšíření The Frozen Wilds. Forbidden West mám momentálně rozehraný a o své dojmy se snad podrobněji podělím v příštím ohlédnutí. Jinak jsem pokračoval v sérii Gears of War, kde se mi povedlo dohrát spin-off Judgment a čtyřku, která se rychle stala mým dosud nejoblíbenějším dílem. Přinesla do série spoustu nového, z čehož jsem byl opravdu nadšený. Nakonec jen zmíním, že jsem hrál ještě kampaň střílečky CrossFireX, z níž už jsem rozhodně nadšený nebyl a mé podrobnější dojmy si můžete poslechnout v Zing podcastu.

Únor byl tedy silný, ale březen rozhodně nebude zaostávat. Pro mě osobně je dokonce ještě nabitější. Nejvíc se těším na návrat strategické série The Settlers, akční adventuru GhostWire: Tokyo od tvůrců The Evil Within a v neposlední řadě na plošinovku Kirby and the Forgotten Land. Bohužel, s tím, co se v posledních dnech děje, se u mě hraní odsunulo tak trochu na vedlejší kolej, protože mi v takovéto situaci přijde až trochu nemístné zabývat se hrami. Můžeme jen doufat, že konflikt skončí co nejdřív. Pokud byste chtěli obětem války pomoct finančně, už před pár dny jsme psali o polských vývojářích z 11 bit studios, kteří posílají všechny výdělky z This War of Mine na pomoc Ukrajinskému červenému kříži. Postupně se však přidávají i další týmy po celém světě.

Daniel Jarocký

V únoru jsem se zabýval především dvojicí titulů. Na začátku měsíce jsem za účelem recenze strávil řadu hodin hraním Dying Light 2. S výsledkem jsem byl i přes ne zrovna sympatické a zapamatovatelné postavy, rozporuplné boss fighty i stealh a průměrnou technickou stránku spokojen. Líbilo se mi především zpracování města a zábavný parkour i soubojový systém.

Naopak závěr měsíce se nesl ve znamení Gran Turisma 7, které jsme obdrželi v dostatečném předstihu, takže vám již 2. března budu moci přinést jeho recenzi. Do té doby však nesmím ani naznačovat. Za volantem jsem každopádně v posledních dnech strávil opravdu nemalé množství času.

Zatím jsem si bohužel nedokázal najít čas na Horizon Forbidden West ani Elden Ring, což bych v průběhu března rád napravil. Po zpracování GT7 bych se rovněž rád podíval na zoubek další dvojici velkých závodních her v podobě Grid Legends a Assetto Corsa Competizione ve verzi pro nové konzole. Z březnové nabídky titulů bude dále se zájmem sledovat reakce na akci Shadow Warrior 3 a next-gen verze GTA 5.

Ivan Jeziorek

Když jsem uvažoval nad sumarizací únorových zážitků, napadal mne věta „Únor bílý, vydavatelé sílí!“ protože jinak si neumím vysvětlit tu záplavu titulů, které se v nejkratším měsíci v roce dostaly do prodeje. A na které se můžeme těšit i v březnu. Zároveň se na náš trh dostalo v únoru větší množství tištěné mangy v češtině (namátkou druhá Akira nebo Jujutsu Kaisen) nebo Warhammer 40,000: Marneus Calgar. A dost se příští měsíc těším na SAO. Protože jsem se ale vrhnul spíše na hraní, nemám moc čtenářských zářezů, ale vřele doporučuji Deadpoola a jeho Packy, packy, pacičky.

Ale vás asi více zajímá, co se u nás tento týden hrálo. Ve dvojici jsme s dcerou zkoušeli Big Brain Academy Brain vs. Brain, ale hlavní slovo měly dva tituly. O JRPG Monark jste si již mohli přečíst a přiznám se, mi v mozku stále zní některé melodie. Aktuálně se ale prohlodávám válečným konfliktem, ve kterém jde primárně o sůl a železo. Musím říct, že spousta her, ke kterým se dostanete na recenzování, vás baví protože vás skutečně baví, protože máte povinnost napsat názor anebo máte s vydavateli velmi dobrý vztah a nechcete jej zklamat. Tato singleplayerová strategie mne ale dokázala po dlouhé době tak přikovat k displeji, že i když jsem kolem 10 hodiny večer již pomalu odpodával, přišla chvíle „ještě jeden souhoj“ a najednou byla půl druhá v noci a únava nikde. Myslím že se máte na co těšit.