Horory se na PC pevně uchytily již od dob Alone in the Dark a od té doby ušel žánr už pěkný kus cesty. Značky jako Resident Evil, Silent Hill, Amnesia, Dead Space, Alien, Outlast a mnohé další zůstávají stále v širokém povědomí buď kvůli svým pokračování, anebo zkrátka z toho důvodu, že se na ně díky jejich nesporným kvalitám a slávě velmi často odkazuje.
Co ale ten zbytek? Zdaleka ne všechny horory se na PC dokázaly natrvalo usadit natolik, že by se o nich mluvilo jednu nebo dvě dekády po vydání. Následující desítka reprezentuje hry s hororovou tematikou, které po letech zapadly a málokdo si na ně dnes ještě vzpomene.
Přesto každý ze zmíněných outsiderů a černých koní ve své době zaujal publikum svou stylovostí, odvážnými nápady anebo zajímavým pojetím. Vybaví se vám z nich nějaký konkrétní moment? Chybí vám tu vaše srdcovka? Dejte nám vědět do diskuze a nebojte se rozepsat.
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth (2006)
Vtahující zpracování mýtu H.P. Lovecrafta i vývojářské peklo
Lovecraftovská Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth byla z první osoby viděná hororvá akce s rysy detektivní adventury. Svým nekompromisním důrazem na poctivou imerzi svým způsobem předběhla dobu. Zaměřovací kříž, počet nábojů a ukazatel zdraví byste v ní na obrazovce hledali marně. Oproti tomu zvuk tu třeba hrál zásadní roli. Hráč v Call of Cthulhu nebojoval pouze o přežití. Konec hry mohlo zapříčinit i zhoršující se duševní zdraví hlavního hrdiny, který při pohledu na monstra ztrácel příčetnost.
Dark Corners of the Earth měla složitý vývoj a na dnešní poměry značně složitou cestu na pulty obchodů. Na PC hru vydala Bethesda ve spolupráci s Ubisoftem, zatímco o rok mladší Xbox verzi si vzalo na starosti vydavatelství 2K Games. Call of Cthulhu bylo ve vývoji dlouhých sedm let a vývojáři z Headfirst Productions s ním měli velké plány do budoucna. Hra si odnášela vesměs velmi slušná hodnocení, na vývoj pokračování se však u Bethesdy nepodařilo zajistit finance a tudíž Headfirst Productions musely zavřít krám.
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth je k dostání na Steamu nebo GoG.
Clive Barker’s Undying (2001)
Děsivá verze Hereticu od tvůrců Medal of Honor
Další PC horor z pohledu z vlastních očí měl tentokrát mnohem blíž k tradičním střílečkám. Není se čemu divit, vždyť za Undying stál tým Dreamworks Interactive, který se proslavil legendární válečnou sérií Medal of Honor. Zajímavá na něm byla mimo jiné i ve své době originální možnost ve stylu budoucího Dishonored vedle zbraní používat současně i kouzla, jejichž používání vás stálo manu. Příběh Undying byl zasazen do dvacátých let minulého století, kdy hráč prozkoumával opuštěné sídlo na pobřeží Irska. Tak jako každý dobrý horor i tato hra naprosto excelovala fantasticky zpracovaným ozvučením, které je pro navození děsivé atmosféry vždy zásadní. Chvály se dočkala i vizuální stránka a celková estetika hry.
Bohužel přes oslavné recenze se Undying stala na PC finančním propadákem a vydavatel EA Games jakékoliv naděje na pokračování pohřbil už v zárodku. Titul se nedočkal ani plánovaného multiplayeru a tým se vrátil k mnohem lukrativnější sérii Medal of Honor.
Clive Barker’s Undying je k dostání na GoG.
Condemned: Criminal Origins (2006)
Opomíjená klasika od autorů F.E.A.R.
K tomu, aby se Condemned stala další nesmrtelnou hororovou značkou, která bude udávat trendy žánru ještě dnes, zas tak moc nechybělo. Condemned: Criminal Origins od Monolith Software se měla stát nástupkyní legendární PC střílečky F.E.A.R., na rozdíl od ní se však zaměřovala spíše na boj nablízko, pomalejší tempo a detektivní práci. Pyšnila se také mnohem děsivější atmosférou a zajímavějšími kulisami.
Munice do zbraní bylo v Condemned opravdu extrémně málo, hráč byl snadno zranitelný a v nervy drásajících bojích ,,natěsno“ šlo o všechno. Hra si poprávu vysloužila skvělá hodnocení a vydavatelství SEGA tak dalo zelenou pokračování Condemned 2: Bloodshot , které bohužel vyšlo pouze na PS3 a Xbox 360.
Ačkoliv dvojka se taktéž povedla, byla by bývala dopadla snad ještě lépe, kdyby do ní tvůrci nemuseli roubovat multiplayer, o který tehdy nikdo nestál. Tak jako mnoho hororů, Condemned se neprodával zdaleka tak dobře jak měl, značka byla tedy uložena k ledu. Práva na ní nadále vlastní Monolith. Pokud máte chuť zahrát si jen jednu hru z našeho seznamu, sáhněte po Condemned. Pořád stojí za to.
Condemened: Criminal Origins je k dostání na Steamu a Humble Store.
The Devil Inside (2000)
Nekorektní reality show obviněná ze satanismu
V době, kdy Česko neznalo ještě svojí Superstar, Vyvolené ani Big Brothera vtrhla na PC zajímavá akce, která na téma reality show postavila celý svůj koncept. V The Devil Inside jste hráli za hlavní hvězdu nevšedního pořadu, která se během šou měnila v sukubu. Inu, není divu, že její distributor v Polsku (nějaký CD Projekt), byl ve své domovině žalován za šíření satanismu. Z dnešního pohledu je hra a její slovník nicméně tak extrémně nekorektní, že zmínka o polské kauze působ dvakrát tak úsměvně.
Přes prvky hororu titul nešetřil humorem a přikláněl se mnohem víc k akci. Na druhou stranu, The Devil Inside svým zasazením do strašidelného domu trochu připomínal i slavnou klasiku Alone in the Dark, s níž sdílel scénáristu. The Devil Inside měla už ve své době citelné nedostatky a rozhodně se neřadí ani do kategorie zásadních klasik, a už vůbec ne nadčasových titulů. Jednalo se však o veskrze nápaditý titul, jehož základní koncept by ve své podstatě mohl fungovat velmi dobře i dnes.
The Devil Inside momentálně není v digitální distribuci.
Nightmare Creatures (1998)
Devadesátkový Bloodborne
Nightmare Creatures od Kalisto Entertainment se rovněž řadí spíše do kategorie 3D akčních her s hororovými prvky. Její děj se odehrával hluboko v devatenáctém století, což atraktivitě prostředí velmi pomáhalo. Hra vlastně trochu připomíná takový retro Bloodborne. Hráč si vybral jednu ze dvou hratelných postav, s kterou pak postupoval 3D levely a masakroval dotírající bestie a zrůdy. Kromě PC vyšla hra i na prvním Playstationu a Nintendu 64.
Nightmare Creatures byla ve své době připodobňována k hororové verzi Tomb Raidera. 3D bylo však tehdy ještě v plenkách a stejně tak jako mnoho her tehdejší doby elementy jako kamera a ovládání dováděly místy některé hráče k šílenství. Hráči si nicméně fantastické 3D kulisy a atmosféru zamilovali a na rozdíl od mnohých dalších her na tomto seznamu, z Nightmare Creatures se stal hit, jehož popularita dala vzniknout pokračování. To se tvůrcům bohužel už vůbec nepovedlo, plány na třetí díl vzaly za své a studio zkrachovalo. V týmu byl mimochodem zaměstnán i multiplayerový architekt série Call of Duty: Black Ops a klíčový zaměstnanec Treyarchu David Vonderhaar.
Nightmare Creatures momentálně není v digitální distribuci.
Nocturne (1999)
Noirová pecka od tvůrců BloodRayne
Děj Nocturne byl zasazen do Spojených států dvacátých a třicátých let minulého století. Éra prohibice a gangsterů odpovídala perfektní noirové atmosféře a ikonické podobě hlavního hrdiny, který byl pověřen vládou Spojených států k potírání nadpřirozených bytostí žíznících po lidském masu a krvi. Co dělalo Nocturne na první pohled výjimečnou hrou nebyla jen podmanivá noirová atmosféra, ale především na svou dobu špičková grafika a technické zpracování utvářející přímo dechberoucí prostředí.
Nocturne byl survival horror pro PC, který si konzolisté bohužel neměli nikdy šanci zahrát. Tak jako spousta her této éry byl místy kritizován za nedůslednou práci kamery, přesto si díky svému stylovému zpracování a námětu dokázal získat srdce mnoha fanoušků.
Skutečné pokračování Nocturne bohužel nikdy nevzniklo, ačkoliv crossover Blair Witch Volume I: Rustin Parr obsahoval postavy z jejího univerza. Studio sice zamýšlelo regulérní Nocturne 2 přivést na trh, krach vydavatele a obava o osud značky je nakonec přiměla raději vytvořit proslulou upírskou sekačku BloodRayne, která taktéž obsahovala několik narážek na Nocturne. BloodRayne se stal nakonec mnohem slavnějším titulem s ikonickou hrdinkou, filmem a dokonce vlastním pokračováním. Oba díly se mimochodem aktuálně vrací v remasterované podobě, takže ani návrat noirové klasiky Nocturne není vyloučený.
Nocturne momentálně není v digitální distribuci.
Penumbra (2007-2008)
Než přišla Amnesie
O fantastické hororové sérii Amnesia od Frictional Games slyšel snad každý fanoušek hororů nejen na PC, zdaleka ne všichni ovšem znají předchozí značku z dílny stejného studia. Penumbra Overture (2007), Penumbra Black Plague (2008) a expanze Penumbra: Requiem (2008) představují rovněž značně děsivé herní tituly, které pomáhaly budovat základy hororů viděných z vlastních očí tak, jak je známe dnes.
Série Penumbra byla zasazena do opuštěného bunkru kdesi v grónské pustině, kde se hráč musel spoléhat daleko více na schovávání a úprk než na samotný boj. Autoři Penumbry v první řadě usilovali o co největší pocit imerze a oproti tradičním survival horrorům, zde byl skutečně kladen silný důraz na slůvko survival, tedy holé přežití. S nestvůrami se v Penumbře hlavní hrdina nemohl dost dobře měřit. Její puzzly místy připomínaly prvky adventur, stejně jako detektivní ladění příběhu. Vývoj žánru je na posloupnosti Penumbra her (a následné Amnesie) krásně patrný a pro zájemce o herní horory představují tyto tituly takřka studijní materiál.
Celá Penumbra je k dostání na Steamu, GOG a Humble Store
Obscure (2004)
Slasher na způsob Until Dawn šel hrát i ve dvou
Obscure se svým konceptem silně blížil dnes mnohem aktuálnějšímu PS4 hororu Until Dawn. I zde jste v tradičním studentském slasheru ovládali partu otravných teenagerů, mezi kterými jste při hraní mohli přepínat. Každá z těchto chodících mrtvol přitom mohla zemřít a příběh hry bez ní pokračoval dál. Obscure sice dokázal zabavit i sólo, daleko zajímavější byla ale možnost hrát s kamarádem na stejné obrazovce. Obscure nebyl čistě PC záležitostí a vychutnat si ho mohli i konzolisté na Playstation 2 a Xbox.
Hře v soudobých recenzích uškodilo porovnávání s hity jako Resident Evil, Silent Hill anebo Eternal Darkness, vedle kterých Obscure působil příliš prvoplánovitě a předvídatelně. Fanoušky žánru a ty, kteří se chtěli pobavit u studentského krváku, však přesto spolehlivě zabavil. Obscure se dočkal i kvalitativně srovnatelného pokračování s názvem Obscure 2. Studio Hydravision Entertainment ukončilo činnost v roce 2012.
Obscure i jeho pokračování jsou k dostání na Steamu.
The Suffering (2004)
Drsná hororová střílečka z cely smrti
The Suffering patří k hororovým titulům, které mrazivou atmosféru a tematiku hry poctivě míchaly s nemalou dávkou krvavé akce. Hráč se v ní vžil do role antihrdiny, který byl odsouzen za vraždu bývalé manželky a dvou dětí. Po jeho nástupu do vězení však instituci napadly hordy netvorů, které na vězeňském ostrově rozpoutaly hotové peklo. The Suffering šel výrazně jinou cestou než survival horrory. Soustředil se sice mnohem víc na rychlou akci, kdy připomínal spíše střílečku, zároveň však nabídl i příběhové volby, které měly dopad mimo jiné na konec hry. Mnohé zaujala i možnost přepínat mezi pohledy z první a třetí osoby, zajímavá zápletka, neokoukané zasazení i netradiční ,,hrdinové“ příběhu.
Už první hra zaznamenala nemalý úspěch z hlediska ohlasů kritiky, především však co do počtu prodaných kopií. Proto není divu, že už rok poté přišli autoři ze Surreal Software s poměrně solidním pokračováním s názvem The Suffering: Ties that Bind. Studio původně spadalo pod vydavatele Midway Games, po jeho konci jej však odkoupilo vydavatelství Warner Bros. Interactive Entertainment, které v roce 2010 zbylý tým sloučilo s jejich neméně talentovanými kolegy z Monolith Software. Je zajímavé, že po této fúzi si Monolith (F.E.A.R., Condemned) dali od hororů pauzu.
The Suffering i jeho pokračování jsou k dispozici na GoG.
The Thing (2002)
Originální zpracování filmové klasiky, kde NPCčka páchala sebevraždy
Věc od Johna Carpentera patří do zlatého fondu filmových hororů, málokdo si však dnes už vzpomene na vynikající hru, kterou mělo na svědomí prakticky neznámé vývojářské studio Computer Artworks. Slavný režisér tento projekt podpořil a dokonce se v něm i krátce mihl. The Thing se odehrávala na opuštěné stanici na Antarktidě, kam byl vyslán tým amerických speciálních jednotek. I tato hra byla o něco více orientovaná na akci, než jak bylo u tradičních survival hororů zvykem, na druhou stranu jí nechybělo napětí, adrenalin a specifické způsoby, jakým dokázala hráče znervóznit anebo vyděsit.
The Thing byla totiž velmi unikátní a to i na dnešní poměry. Hlavní hrdina zde měl zpravidla při ruce NPC pomocníky, jejichž psychika byla ovlivňována tím, co se kolem nich dělo a jak vnímali okolí a postavu hráče. Bylo třeba se o ně zajímat a pečovat o jejich duševní zdraví, pěstovat vzájemnou důvěru a tlumit jejich strach. V krajním případě vás NPC totiž klidně mohli podezírat z toho, že jste Věc a zaútočit na vás. Jindy zase, pokud byli vojáci extrémně vyděšení, mohli spáchat sebevraždu. Nebezpečí představovala i možná infekce, která nad nebožáky postupně vítězila.
Hra si vysloužila nejen dobré ohlasy v recenzích a dokonce i některá ocenění na konci roku, ale dobře se i prodávala. Tým Computer Artworks měl v plánu pokračování, nehledě na počet prodaných kopií jej však finanční problémy donutily ukončit činnost. Hra vyšla na PC, PS2 a Xbox, PC verze tohoto hororu byla však díky patchům nejlepší.
The Thing momentálně není v digitální distribuci.
Díky za parádní článek, The Thing byla fakt pecka.
1. Thing
2.dino Crisis
3. Manhunt
4. Posel smrti
5. Alien Isolation (i tak jsem ho musel napsat)
Aspoň pro mne 🙂👍
Tenhle článek bych si rád dal do svých favorites, abych se k němu mohl čas od času bez dlouhého hledání vrátit a nabažit se hutnou nostalgií.
Undying byla docela pecka, zajímavá atmosférická střílečka, škoda, že propadla. CoC, Penumbra a Amnesia klasika.
Další zapomenutý kousek, ne až tak kvalitní, ale solidní, je Syndrome. A má i češtinu a dokonce český dabing.
Ano všechny si pamatuji nejvíce padělaný jsem byl opravdu asi z The Thing a pak až za mariňáka v alien vs predátor a už jsi ani nepamatuji co z toho jsem vlastně viděl první v případě The thing jestli hru nebo film jenom vím že když jsem byl kid tak jsem se často přikradl do obýváku když rodiče spali a koukal jsem na horory. Pak když jsem poznal video půjčovnu tak to šlo samo 😀 to jsem se zase klepal jestli mě to ta pracovnice půjčí zkusil jsem to a když jsem zjistil že to má na háku tak nahned jsem si půjčoval. Jinak jsem odehrál hodně hororových her.
Opravdu skvělý článek. Call of Cthulhu, Clive Barker’s Undying, Condemned, The Suffering, The Thing…plus zde v diskuzi zmíněné Cold Fear. To rozhodně nejsou pro mě zapomenuté hry. U každé si určitě vzpomenu na nějakou pasáž, což je se zvyšujícím věkem a tím zapomínáním, skvělá vizitka těchto her.
Všechno skoro 20 let staré hry. Kolik vám bylo, když jste je hráli? Mnozí z vás jste byli ještě malé děti a vyděsilo vás i vrznutí z ložnice rodičů.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Tak abyste nebyli moc zklamaní, až si je teď zahrajete znovu.
Třeba já jsem ročník 89, ale s tím, že nevstoupíš 2x do stejné řeky nesouhlasím. Mám to úplně naopak. Většinou si zahraju 10-20 let starou hru, než nějakou novou. Těm novým hrám už moc nerozumím a moc mě nebaví. Tím neříkám, že jsou špatné, naopak ve spoustě věcech jsou na míle daleko a lépe udělané, bohužel ale ve věcech které neocením. Fotorealistické zpracování, obrovské světy ( ty tam jsou časy, kdy člověk v GTA znal ulici za ulicí a orientoval se poslepu, případně v Thief dvě stráže + 1 lampa + 1 strom +3 kameny + 2 krabice a dnes by místo toho udělali ulici zasypanou věcmi ), herní doby v desítkách hodin. Hry které vznikaly od generací PS2 až do PS3 mi osobně vyhovovali nejvíce. S PS4 to na mě působí, že se tvůrci utrhli z řetězu a musí mít všeho více a větší. Ale to říkám jako „PC Master Race“ co nikdy neměl konzoli, ale vývoj se většinou přizpůsoboval nejslabšímu článku a teď ještě více než kdy jindy, když exkluzivity prakticky neexistují
ročník 93 a hraju starší hry taky častěji než nový. Od Sega Mega Drive + až po éru PS3 kde měla každá generace pro mě obří unikátní kouzlo. Stále vznikají hry co si rád zahraju ale hodně titulů se soustředí na open world což teda nemusím krom vyjimek jako jsou hry od rockstar
Já to mám tak nějak podobně. Také mám raději spíše staré hry a ty otevřené světy mi dnes připadají zbytečně nafouknuté. Tak nějak jsem si ještě rozuměl s otevřeným světem GTA San Andreas, ale u většiny nových her to prostě není pro mě. Z nových her mám rád spíše filmové lineárky jako Plague Tale, Resident Evil nebo Mafii. Ovšem mám rád také starší kousky jako TRON 2.0, ObsCure, původní Silent Hilly, Penumbru, Indiana Jones (jak Emperor’s Tomb, tak Infernal Machine), prvního Max Paynea či písečnou trilogii Prince z Persie.
Mám pocit, že někteří vývojáři dnes nechápou, že kouzlo některých her spočívá v linearitě (filmovosti). Ten vývoj otevřených světů a dlouhých her mi hodně připomíná dnešní tradici z všemožných děl točit seriál, i když dílo není na takový typ zpracování vhodné.
Jo, Penumbra patří mezi moje nejoblíbenější v rámci tvorby od Frictional Games. Zajímavé hádanky, děsivé prostředí, český dabing. Mám pocit, že v žádném další hře tito autoři nedokázali vytvořit takovou ponurou atmosféru jako u tohohle skromného díla.
Je vidět, že pan Žežule se vyzná. Také má vytříbenený vkus, jako já . První dvě hry jsou jasné ( nejlepší horory navěkyvěků ) i když „The Devil Inside“ mi přijde bohužel jako průměrná slátanina, ale což. A jak píše „Repry“ tak CoC má také fantastickou úvodní melodii ( spolu se STALKER asi nejlepší co jsem slyšel ). Další příklady zapomenutých solidních nebo přímo úžasných her – Alice, Jericho, Daemonica+Shade ( CZ ), Cryostasis, Nosferatu: The Wrath of Malachi ( 2003 – částečně procedurální level design ), Archangel, ShadowMan ( dohrát dvojku v emulátoru také není problém i bez gamepadu ), Shadowgrounds, Evil Twin ( tuto hru jsem tedy nedohrál, ale po umělecké stránce mě vždy lákala, je to 3D plošinovka, ale má to nejnepřesnější ovládání co jsem kdy viděl a pro mě nehratelné, paradoxně na gamepadu to bude asi lepší, ale na to mám moc levé ruce a nikdy jsem se nenaučil ovládat postavu a zároveň hýbat rozumně kamerou ), You Are Empty, Gray Dawn. A třeba takové „Alter Ego“ ( CZ ) nebo „Still Life“ jsou také dobré point and click adventury – i když spíše detektivní s příchutí hororu. Nebo česká „Bloodline“ 2004, na kterou si snad všichni zasedli – hru jsem dohrál 2x a je to pro mě takový malý klenot, který mi trochu připomíná výše zmíněný „CoC“ – ale z technického hlediska je to zvláštní hra, ale zase je pod tím podepsaný zvláštní člověk „Jiří H.“, takže to vlastně sedí ( a třeba poslední úroveň mi na CPU z předaleké budoucnosti AMD FX jela 7FPS a na tenkrát highendu Athlon 64 X2 méně než 1FPS, ale hádám že dnešní ZEN3 to dá levou zadní na 30FPS – tato hra by měla být povinně jako testovací na celém světě ). Na legendu Silent Hill by se také nemělo zapomínat, v prodeji jsou jen 2 díly z 8 a z toho u 4 si musím pomoci emulátorem ( naštěstí hry v emulátoru jsou svým způsobem po grafické stránce solidní remaster a ovládání jen na klávesnici je v případě této série bezproblémové ). Nebo ruský „Kreed“, ale to už bych se i já pomalu dostával do průměru, takže končím. Už jsem se tu vystříkal dost
Díky, je pravda, že je z čeho vybírat. Adventurní horory by zasloužily samostatný článek – třeba ještě prequel Still Life Post Portem anebo gigerovina Dark Seed byla fakt nádherná záležitost
Jo zrovna Post Mortem 2002 mám teď poprvé rozehrané. Letos jsem znovu dohrál Still Life a zase jsem byl nadšený, tak jsem si říkal, že se přemůžu a už dohraju ten první díl – když jsem ho zkoušel poprvé někdy v období her typu Crysis, tak jsem si říkal, že je to tedy z technického hlediska pěkně rozmazaný humus umocněný rozlišením 800×600 a pro mě v point and click adventuře strašným 360° ovládáním. No a dnes po pauze cca 13 let si říkám že ta hra nevypadá až tak hrozně, zvláštní. Pravda je to způsobeno také tím, že konečně hraju v nativním rozlišení monitoru ( díky univerzálnímu DX11/12 rendereru „dgVoodoo2“ – bez něj je i problém s kompatibilitou a hra se normálně nespustí ) a ovládání si přes skript trochu usnadním a zrychlím pomocí částečného ovládání klávesnicí. Takže když někdo bude mít zájem, tak tohle všechno na Steam ke hře do měsíce hodím jako komunitní návod včetně odkazu na češtinu
Diky za clanek, nasel jsem si zde dva kousky, ktere si koupim, nikdy jsem o nekterych hrach ani neslysel tady ze clanku
Parasite eve 1,2, Dino crysis to jsou také zapomenuté klenoty.
Pořád doufám v remake/restart Dino Crisis ale obávám se, že se asi jen tak nedočkám
Ahoj dál se někde DINO Crisis sehnat? Zatím jsem neměl to štěstí samý fake.
Mohu klidně poslat email na odkaz 👍🙂.
The Suffering, Call of Cthulhu pro mě jedny z nejlepších, jako děcko jsem si užil dost u těch dvou a uplně jsem zapomněl na The Devil Inside. Jsem si tu pěkně zavzpomínal byla to sranda kdysi dávno.
I dnes bych si zahrál fenomenální kutululů – Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth a především pak Carpenterovinu The Thing. Ve své době neskutečně zabugovaná hra, jejíž stav zašel až tak daleko, že se dalo solidně „zakysnout“ (terminus technicus a la ’90 léta) a hru nedohrát. Pokud si dobře vzpomínám, tak šlo tehdy také o poměrně náročný kousek na hardware. Fascinovala mě tehdy už jen recenze v Levelu, která vyzdvihovala psychickou kondici parťáků, plus nutnost zůstat v teple (solidní survival na tehdejší dobu). O zájmu svědčí i takřka 4500 vlákno na GOGu, ve kterém si lidé přejí tuto klasiku na PC v digitální podobě.
Jinak film je do dnes absolutní mistrovský kus a chlupy se mi ježí, když si vybavím basovou linku, vrtulník s odstřelovačem a infikovaného psa běžícího polární krajinou. Neskutečná věc. Překvapivě není úplně blbej ani remake z roku 2011 (patří mezi lepší remaky). Jinak Věc byla původně krátká povídka a zfilmovala se již v roce 1951 jako The Thing from Another World s opravdu VELMI humorně zpracovaným monstrem Ale na to se již historie neptá. Carpenter „stvořil“ kult.
U The Thing si dodnes pamatuju na zásek co jsme s kamarádama ve třídě měli na jednom schodišti co vedlo kamsi dolů…peklo, fakt to nikomu nešlo
Nightmare Creatures… jedna top hra z meho detstvi. Hral jsem rad za Ignace, dodnes si dokazu na pozadani v hlave prehrat uder tyci, prelomeni zombika vejpul s jeho „uhhhhhhh“ Skvela a temna hra, kterou jsem nedohral, protoze jsem se nekde uprostred sekl u skakaci pasaze (to byl hnus, jakoby clovek skakal s tankem) a ke hre se uz nikdy nevratil. Skoda, ze neni na GOGu, dohral bych ji Jinak Undying skvely, Thing mam nekde na Score DVD a jak uz nekdo rikal, super byl i Cold Fear. A jeste bych mozna dodal serii Pathologic.
Super list, na Nightmare Creatures bych skoro zapomněl. Ovládaní je hodně kostrbatý což je pochopitelny vzhledem k době vydání ale vše ostatní je uplně parádní, úderný combat, monstra, zvuky, atmosfera.. v deseti letech jsem byl z toho fakt posranej ale nemohl přestat hrát